Jak Kájula k perličce přišla...
28. 1. 2009
Kájička si nadšeně listovala ve skriptíčku od Gavory, ve kterém se dozvídala nové poznatky týkající se pedagogického výzkumu...
Dobře, buďme realisté.
Ležela na posteli, pod sebou zchrumtanou peřinu, aby měla co pod sebou, otevřená skripta v dlaních a v hlavě jeden velký otazník týkající se zítřejšího, snad již posledního zápočtu. Mrkla na ni z monitoru příchozí zpráva na qipu. Zvedla svou tělesnou schránku a šla se podívat, kdo jí to zase vytahuje z učebního procesu...
A on to upír před investiturou...
Tak jsem dostala krásnou škebličku do dlaně. S nadšením ji otevřu, její poklad pohladím očima, nato vyděšeně vykřiknu: "Moje oči, moje nebohé oči! Jak mohla?!" Škeblička s perličkou skončila v odpadkovém koši, ale Kájča zůstala stát s očima plnýma slz a s rukou přitisknutou k hrudi, na místě, kde by jeden mohl tušit černé srdce zvrhlíka.
"Oh my Sheep!" kleju a mračím se jako Mika, když mu Vanez před očima juchá s Kurdou před blonďáčkovou zkouškou smrti.
Perlorodka útočí, schovejte se, kdo můžete. Zamkněte se na sedm západů, před dveře dotáhněte stůl, své pcíčky si položte na kolena a pro jistotu si ještě oblečte blbovzdornou vestu a na oči si dejte ochranné brýle značka: o oči nepřijdete, pokud ovšem nenarazíte na jistého trhlíka s podivným pohledem fanatika. (Ano, toto měla být narážka na jednu postavu z TRC. )
Tak tedy, co se přesně stalo?
To, že se někdo rozhodne přepsat Ságu Darrena Shana, to zkousnu. Že si tam nasadí cameo, z Miky VerLetha udělá zamilovaného taťuldu, který před horou pěstuje modré růže, to překousnu. Že se někdo rozhodne této postavě, kterou vytvořil, přiřknout atribut, který náleží Vanezovi, to taky zkousnu (Ne, nebojte. O pelíškování a zvhrlosti řeč není. :o).
Ale že se někdo pustí do přepisování podle mě jednoho z báječných autorů fantasy, tak to zkousnout nedokážu! *vrčí*
Někdo za génia fantasy považuje Sapkowského, jiný Tolkiena. Mně nejvíce oslovil R.A. Salvatore. Čím? Myšlenkou. Krásným příběhem, slovem, úvahami, které jsou, řekla bych nadčasové a dají se aplikovat ke každému člověku, který se vymanil z područí rodičovské péče a na vratkých nohou se vydává do velkého Neznáma, kterému říkáme Život.
Hm, drahouši Perlorodko, *nasazuje žoviální, familiární tón a objímá holčinu kolem ramen, jako to s oblibou dělá Vanez, rty nepříjemně blízko u dívčiných tváří*, poslouchej, zlato.
Až se rozhodneš to své nové úžasné "veledělo" zveřejnit na svém "úžasném" blogu, rozhodně počítej s mým komentářem. Do té doby *zvedla ruku a zašermovala dlaní sevřenou v pěst, jen ukazovák a prostředník v pozoru*, si Pláninu ledového větru přečtu, přece jen budu mít teď neuvěřitelně mnoho času na knížky a budu připravena.
A že si servítky tentokrát brát nebudu, protože jsem Karoliňák neslušný, pusa nevymáchaná, na to vem jed. *dala ji jednu štípanou na tvář a plácla po zadku*
Už se na ten kulturní zážitek těším, *muck*
Oh, Vanezku můj milovaný, Seishirko milený a Kuro střapáčkový, kluci moji zlatí, *vzdychla* brala bych vás teď všema deseti. Obávám se, že byste v této situaci ale nic nezmohli.
Když nezmůže nic upíří Kníže a upír před investiturou, co potom nebohý Generál a v zástupu před ním ti nejlepší CLAMPačtí chlapíci?
Nu nic, jsem klidná.
Všem se omlouvám za takovou menší dávku mého osobního humoru.
Přidávám do odkazů Perlorodčin blog a nelekněte se. Dle jeho motta Umění je sníst uhlí a vysrát brikety se můžete stát umělci i vy. Chudák Picasso, daVinci a Shakespeare, ti měli asi opravdu velké potíže s vylučováním. *nevinný úsměv*
A pak, že to nejde, že? Tak všichni vemte tužku, papír a dejte se do díla!
Se zadostiučiněním přidala do Oblíbených odkazů blog, který ji zaujal tak maximálně oranžovým písmem.
Napila se vody z plastové láhve, ztlumila Roxette a pustila se opět do louskání učiva, povzbuzuje se, že se jí zápočet určitě podaří a jednou...
Jednou i tenhle mladistvý, uhlí žeroucí potěr snad dospěje.
Dobře, buďme realisté.
Ležela na posteli, pod sebou zchrumtanou peřinu, aby měla co pod sebou, otevřená skripta v dlaních a v hlavě jeden velký otazník týkající se zítřejšího, snad již posledního zápočtu. Mrkla na ni z monitoru příchozí zpráva na qipu. Zvedla svou tělesnou schránku a šla se podívat, kdo jí to zase vytahuje z učebního procesu...
A on to upír před investiturou...
Tak jsem dostala krásnou škebličku do dlaně. S nadšením ji otevřu, její poklad pohladím očima, nato vyděšeně vykřiknu: "Moje oči, moje nebohé oči! Jak mohla?!" Škeblička s perličkou skončila v odpadkovém koši, ale Kájča zůstala stát s očima plnýma slz a s rukou přitisknutou k hrudi, na místě, kde by jeden mohl tušit černé srdce zvrhlíka.
"Oh my Sheep!" kleju a mračím se jako Mika, když mu Vanez před očima juchá s Kurdou před blonďáčkovou zkouškou smrti.
Perlorodka útočí, schovejte se, kdo můžete. Zamkněte se na sedm západů, před dveře dotáhněte stůl, své pcíčky si položte na kolena a pro jistotu si ještě oblečte blbovzdornou vestu a na oči si dejte ochranné brýle značka: o oči nepřijdete, pokud ovšem nenarazíte na jistého trhlíka s podivným pohledem fanatika. (Ano, toto měla být narážka na jednu postavu z TRC. )
Tak tedy, co se přesně stalo?
To, že se někdo rozhodne přepsat Ságu Darrena Shana, to zkousnu. Že si tam nasadí cameo, z Miky VerLetha udělá zamilovaného taťuldu, který před horou pěstuje modré růže, to překousnu. Že se někdo rozhodne této postavě, kterou vytvořil, přiřknout atribut, který náleží Vanezovi, to taky zkousnu (Ne, nebojte. O pelíškování a zvhrlosti řeč není. :o).
Ale že se někdo pustí do přepisování podle mě jednoho z báječných autorů fantasy, tak to zkousnout nedokážu! *vrčí*
Někdo za génia fantasy považuje Sapkowského, jiný Tolkiena. Mně nejvíce oslovil R.A. Salvatore. Čím? Myšlenkou. Krásným příběhem, slovem, úvahami, které jsou, řekla bych nadčasové a dají se aplikovat ke každému člověku, který se vymanil z područí rodičovské péče a na vratkých nohou se vydává do velkého Neznáma, kterému říkáme Život.
Hm, drahouši Perlorodko, *nasazuje žoviální, familiární tón a objímá holčinu kolem ramen, jako to s oblibou dělá Vanez, rty nepříjemně blízko u dívčiných tváří*, poslouchej, zlato.
Až se rozhodneš to své nové úžasné "veledělo" zveřejnit na svém "úžasném" blogu, rozhodně počítej s mým komentářem. Do té doby *zvedla ruku a zašermovala dlaní sevřenou v pěst, jen ukazovák a prostředník v pozoru*, si Pláninu ledového větru přečtu, přece jen budu mít teď neuvěřitelně mnoho času na knížky a budu připravena.
A že si servítky tentokrát brát nebudu, protože jsem Karoliňák neslušný, pusa nevymáchaná, na to vem jed. *dala ji jednu štípanou na tvář a plácla po zadku*
Už se na ten kulturní zážitek těším, *muck*
Oh, Vanezku můj milovaný, Seishirko milený a Kuro střapáčkový, kluci moji zlatí, *vzdychla* brala bych vás teď všema deseti. Obávám se, že byste v této situaci ale nic nezmohli.
Když nezmůže nic upíří Kníže a upír před investiturou, co potom nebohý Generál a v zástupu před ním ti nejlepší CLAMPačtí chlapíci?
Nu nic, jsem klidná.
Všem se omlouvám za takovou menší dávku mého osobního humoru.
Přidávám do odkazů Perlorodčin blog a nelekněte se. Dle jeho motta Umění je sníst uhlí a vysrát brikety se můžete stát umělci i vy. Chudák Picasso, daVinci a Shakespeare, ti měli asi opravdu velké potíže s vylučováním. *nevinný úsměv*
A pak, že to nejde, že? Tak všichni vemte tužku, papír a dejte se do díla!
Se zadostiučiněním přidala do Oblíbených odkazů blog, který ji zaujal tak maximálně oranžovým písmem.
Napila se vody z plastové láhve, ztlumila Roxette a pustila se opět do louskání učiva, povzbuzuje se, že se jí zápočet určitě podaří a jednou...
Jednou i tenhle mladistvý, uhlí žeroucí potěr snad dospěje.
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkné, Kájí, pěkné. :D (Doufám, že jsem tě nevzbudila :oops: Kdyžtak hezké dobré ráno. :-) )
:ROFL:
(Silmarilien-Palantírilien, 29. 1. 2009 6:49)