Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co se mi honí hlavou? II

6. 6. 2009
Zdravím vás v tyto červnové dny, které spíše připomínají uplakané říjnové podvečery. :-)
Hm, čím začít...

Tyto dny Evropská unie žije volbami. Super výmysl, si říkám, když sedím v komisi a pozoruji lidi, co přišli volit. Pořád převažují důchodci a tak nějak pochybuji, že se to kdy změní. Bude vůbec někdo za takových padesát let chodit do volebních místností? Obávám se, že ne. Už jen podle toho, co padlo o hodinách dějin etiky a politických teorií, to vypadá, že se víc a víc schováváme ve svých domech naprosto ignorujíc dění kolem, které, podotýkám, se týká nás všech. Jak ve své knížce Jaspers, uvažující o kolektivní a individuální vině Němců po druhé světové válce, zdůraznil, každý z nás nese odpovědnost za politické dění ve státě, jehož je součástí, neboť politika ovlivňuje životy každého z nás. A s touto zodpovědností je spojena i pozdější politická vina.
Zajímavé. Dnes, když jsem se sestrou odcházela z volební místnosti, mě poprvé na okamžik zachvátila panika. Najednou jsem si uvědomila ono klišé: každý hlas může něco změnit. A co když to bude zrovna můj hlas? Dobře, dobře, zas tak moc si nefandím, ale stejně... Je to opravdu podivný pocit, jakmile si to uvědomíme.

(Omlouvám se, zda mé další myšlenky nebudou dávat zas tolik smyslu, Woxys mě dokonale odrovnala. Ano, mám absťák po čemkoliv, co zavání CLAMPem a její skvělý drobeček mě dostává do kolen. Ano, zavání CLAMPem, že Kuro a Fayi. :-)

Díky tomu, že jsem neměla co dělat, jsem si včera sepsala dění posledních dvou úžasných měsíců. Možná jsem hloupá, ale říkám si, že by byla škoda zapomenout některé rozhovory, některé zážitky, některé nové věci.
Teď ještě z poličky vyštrachat pod prachem se schovávající poslední rozepsaný deník... 
(Chudák, poslední zápisy, řekla bych, jsou ze začátku prváku na vysoké?)

Říkala jsem si již delší dobu, že bych si potřebovala s někým promluvit. S někým... S nějakým katolíkem z mého okolí. Rodiče jsem z jistých důvodů odškrtla hned na začátku (ano, já do toho Brna zpátky chci, paradoxně :-), kněze taky, protože O. František mi řekne jen to, co sama vím, navíc je to hrozný cholerik a je hned se vším hotov jako moje milá maminka, O. Romana nemusím, takže taky nic. A rodina? Jednou jedinkrát jsem si před strejdou pustila pusu na špacír a další dva týdny jsem z toho měla vítr. Nj, Starobrno je svým způsobem děsný patok. :-)
A ejhle, stačila dvě odpoledná, jeden večer a je mi hned lépe. Kdo se nakonec stal obětním beránkem, jež poslouchal mé stesky a fňukání? Napadá vás někdo?
Ano, správně, sourozenci.
Sestře stačilo pět minut, aby poznala, co mě žere. Aniž bych ji to přímo musela říct, vzápětí jsem to slyšela z jejích úst. Překvapilo mě to a potěšilo. Byl to milý večer, jen toho spánku zas tolik nebylo, ale co, člověk musí někde na něčem šetřit (bohužel jsou to často ty dvě věci nejpotřebnější: jídlo a spánek :-).

Připadám si jako ve dvou světech naráz. Hledající, bloudící, tápající ve tmě, ve svých hnědých očích nacházím, když se koukám do zrcadla, dva veliké otazníky. Když se do toho zrcadla kouknu za okamžik, vidím rozjuchanou holku, která hází starosti za hlavu a jde ven blbnout, ještě naposledy pročísnout vlasy a frnk ven...
Schizofrenik? Jo, tak nějak si někdy připadám. Je to normální? Já nevím. :-)

Říkám si, že je na čase přestat si hrát a být dítětem, začít uvažovat a chovat se jako dospělý, skoro jednaadvacetiletý jedinec. A své pseudoproblémy si vyřešit.
(Mezi námi, těším se na prázdniny. Sice jsem tento víkend poznala, že to bude zase na palici, na druhou stranu však bude svým způsobem více času na sebe: na své myšlenky, na knížky, hudbu, povídky, na procházky o samotě, případně ve dvou a rozhovory. :-)

Á, málem bych zapomněla. Všem vám doporučuji mrknout na Žížalčin blog (odkaz najdete v oblíbených odkazech :-). Poslední příspěvky mě pobavily, hlavně tento: http://zizaleze.blog.cz/0906/vite-jak :-)
Copak Žížalka, to je jeden z úžasných človíčků, které mám tu čest znát a občas, jednou, případně s velkým štěstím dvakrát do roka s ní face to face prohodit několik slov. :-)
Tak doufám, Žížo, že to zase na Hukvaldech pořádně rozjedééééém!

Jelikož jsem doma, tak jsem vyháněná do postele.
Ne, že by se mi tam dvakrát chtělo, ale když rodič zavelí, však to znáte. :-)
Tak dobrou noc, hezké sny a děkuji. :-)


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář