Vždy Tě chytím...
Skočila....
Odrazila se od skály s pohledem upřeným na oblohu osvětlenou tisíci titěrných
lucerniček a letěla.
Rozevřela náruč a zavřela oči.
Odpor vzduchu ji čechral vlasy a v uplakané tváři se objevil náznak úsměvu...
Najednou se ocitla v Jeho náručí. Jeho silné paže chytily její tělo a ona
uslyšela heknutí, když Mu do nich vlétla.
Stál pod skalním výstupkem s náručí dokořán a trpělivě čekal. Čekal noc co noc.
Nenechá Ji zemřít. Ne, nesmí. Na to Jí má moc rád.
"Maličká..." zaševelil Jeho hlas. "Vždy Tě chytím."
Plakala. Slzy máčely jeho plášť, když Ji odnášel
pryč. Pryč od Hory, která ji pomalu ale jistě lámala křídla, pryč od místa,
které pro ni nebylo sladkým domovem,ale studeným jako psí čenich vězením plným
mříží.
Tiskl Ji k sobě a nechával Ji, ať se vypláče.
Popotáhla a hnědé oči se zalily dalšími slzami. Zběsile dýchala. S každým
nádechem se do jejího nosu a úst nahrnula vůně Jeho pláště, Jeho těla. Jako by
On sám byl onou vůní.
"Maličká...ššš..."
Vzhlédla a pohlédla do tváře, z níž vyzařovalo bezpečí, po kterém Její duše
prahla.
Horká dlaň setřela slzy brouzdící po Její líci a pohladila ji po vlasech.
Položila hlavu na pevné rameno a zavřela oči.
"Ššš, Maličká..."
Znavená pomalu usínala.
Láskyplně ji položil do zničehonic se objevivšího pelíšku z trávy, kapradin a
květin.
Čekala, že Ji zachvátí chlad typický pro zem v pokročilou denní hodinu, ale z
rostlin proudilo podivně uklidňující teplo.
Schoulila se do klubíčka.
Usmál se a položil se vedle Ní, opatrně Ji pohladil po rameni.
Zamumlala něco nesrozumitelného a upadla do spánku, v jehož snech se objevoval
On, trápení, žal.
Nespokojeně se zavrtěla, když se opět probudila z jednoho podivného snu.
Kdykoliv otevřela oči, uviděla Jeho klidnou tvář. Jeho oči přetékaly láskou a
pochopením. Jako by Jeho mysl fascinovala jen Ona a ne nic jiného.
V očích se opět
zaleskly slzy a Ona se ještě víc přikrčila.
"Maličká," vyslovil poněkud káravě, Jeho hlas však nikdy neztrácel na
láskyplnosti.
"Mhm.." zafňukala. To bylo jediné, co
vyslovila.
Dívala se na něj svýma uplakanýma očima a čekala, co udělá.
Rozesmál se. Jeho smích Ji připomínal hru nejhezčí zvonkohry. Smál se a
přitiskl si Ji k sobě. Přitiskla se k Jeho hrudi.
"Maličká..."
Jediné slovo, které vyslovil, způsobilo, že slzy v Jejích očích vysychaly a
vůně, kterou cítila, když Ji nesl ve svém náručí, se vznášela všude kolem,
vplouvala ústy a nosem do Jejího těla, začala utvářet Její tělesnou schránku.
Zahleděla se do Jeho očí.
Vypadaly teď větší než předtím. Dvě tůně, ve
kterých nehrozila smrt utopením, ale slibovaly očistnou koupel. Dva polštáře
bezpečí, dvě zrcadla, která zrcadlila ne trosku, za kterou se považovala, ale
životem naplněnou nádobu.
Její paže objaly Jeho ramena.
„Konečně, Maličká,“ usmál se, když na Její tváři
vysvitl náznak úsměvu.
Opatrně konečky prstů sevřely Její bradu a Jeho
rty lehce navštívily Její.
„Maličká…“ vyslovil potichu.
Schovala hlavu do důlku pod paží, jež měl skrčenou
pod hlavou, a zavřela oči.
Vnímala jen jeho přítomnost a její mysl plnými
doušky lapala po molekulách bezpečí vznášejícími se ve vzduchu přeplněném onou
tajemnou vůní.
Probudil ji sluneční paprsek, co Ji šimral na
tváři. Otevřela oči a překvapeně zalapala po dechu.
On Ji stále držel ve svém náručí, ale nad Nimi se
mezitím vytvořil přístřešek. Květiny, tráva, kapradí, na kterém leželi, se
rozrostlo kolem Jejich těl a nyní Jim skýtalo úkryt před sluncem.
Slyšela, jak Jí nad hlavou švitoří ptáci a včely
bzučí nad záplavou květin.
Přemýšlela, jak je tohle všechno možné, avšak
nepřicházela na žádné možné řešení.
„Nepřemýšlej o tom, Maličká…“ zamumlal ze spánku a
přitiskl se k ní zády. „Spi..“
Tentokráte to byly Její paže, co vytvořily kolem
Jeho těla kruh a Ona usnula s hlavou přitisknutou k Jeho pevným
zádům.
Jeho horký dech hladil Její kůži. Usmála se.
V hnědých očích zahlédl jiskřičky štěstí.
„Maličká,“ vydechl radostně. „Konečně!“
Udiveně na něj pohlédla.
„Jsi šťastná?“
Se zaváháním kývla na souhlas.
Jeho dlaně sklouzly pod Její záda a přitiskly Ji
k Jeho tělu. Znovu Ji políbil, tentokráte s větší intenzitou. Jemně
se seznamoval s Jejím jazykem, pokožkou na šíji, konečky bledých,
zjizvených prstů.
S bázní a láskou odhaloval každičký kout
Jejího těla a pokrýval ho polibky. Cítil, jak pookřává a Jejím tělem se rozlévá
potůček naděje měnící se v říčku, řeku, rozbouřené moře.
Zaryla prsty do Jeho zad a prohnula se rozkoší.
S úžasem sledoval každý Její pohyb,
poslouchal každý výkřik, co splynul z Jejích rtů, každou kapku potu
perlící se na Jejím čele.
Stulila se v jeho náručí a Její dlaň se
procházela po krajině Jeho svalů. Pohladila Ho po zádech, sklouzla po provazci
páteře k Jeho bedrům a uložila se k odpočinku na boku.
„Je čas jít, Maličká…“ políbil Ji do vlasů a
oblékal se.
V Jejích očích se zračil strach.
„Neboj se, Maličká…“ pohladil Ji po tváři. „Vždy
Tě chytím.“
Komentáře
Přehled komentářů
Heh...tohle je vážně pěkná povídka.....taky bych chtěla mít někoho,kdo by mě pokaždý chytil :)
:´)
(Silmarilien-Palantírilien, 8. 9. 2007 15:27)
to je tak strašně moc krásné. nemám dostatek slov, abych vystihla všechno, co jsem během čtení této úžasné povídky pocítila, co všechno se mi vybavilo v mysli a s čím vším jsem v duchu ten který úryvek spojila.
přála bych si jednou umět psát jako ty. protože tohle byl naprosto úžasný a neopakovatelný zážitek. :o)
Povídka :)
(Wontik, 8. 9. 2007 19:33)