Proč nemůžou být rodiče kámoši????
"Který tupoň nám chce vymlátit dveře z pantů?" zvedla se z pohovky mamka a cupitala ke vchodovkám. "O, dobrý den," zachichotala se, když otevřela.
"Můžete se laskavě smát tišeji? Padají mi z toho šíleného jekotu knihy z poličky na hlavu."
"Pokusíme se. nashle.." zabouchla sousedovi dveře před nosem a s šepotem, ve kterém šlo rozeznat taková slova jako dědek jeden ... má ňák citliví uši.. se vrátila do obýváku ke zbytku rodiny.
"Tak co, kdo to byl?" zeptal se taťka a já jsem si dala do pusy další bonbon.
"Ále ,ten ze zdola. Kde jsme to přestali?"
"Kdo je vaše oblíbená Shanovská postava a proč.. odpovídáš." připomněla jsem jí s úsměvem a rozkousla i za cenu bolavých zubů tvrdou sladkost.
"Má oblíbená postava?" zamyslela a na obličeji se jí rozlil blažený úsměv. "To je jednoduché."
"No?" zavrčel taťka nabroušeně.
"Larten." povzdychla zamilovaně mamka.
"Larten? Co na něm vidíš?" vybafl taťka. "Vlasy skoro nemá, moc toho nenamluví a navíc.."
"Tady někdo žárlí." ušklíbla jsem se. "Hele, mami.. Mami, nespi!!"
"Co? Jo, aha.." usmála se.
"Proč?" nedal se odbýt otec.
"Protože je tak... statečnej, hezkej, milej, chladnej a... byla to láska na první písmenko."
"Tomu bych věřil." zasnil se táta.
"Jsi na řadě." upozornila jsem ho.
"Takže mě se líbí.."
"Arra," skočila mu do řeči mamka.
"Arra? Kdo to je? Jo, ta ženská. Neee, ta byla slabá. Lepší byl Vandža."
"Vandža???" vyjekly jsme vyděšeně. "Proč proboha?"
"To jeho entreé v knize bylo báječné. Jak balí ženský, přitom.. Nepochybuji o tom, že bude slavit úspěch... Chtěl bych být jako on."
"No, doufejme, že se to nikdy nestane." pronesla jsem kousavě. "Jestli tě neuvidím dva dny v koupelně, jdu na tebe se zahradní hadicí."
"Jasně, zkusíš."
"No jasně, že jo."
"Tak se vykecni ty.." otočila se na mě mamka.
"Co?"
"No, kdo se ti líbí a proč?"
"Přece Vanez. Je báječnej."
"Je slepej."
"Díky tati, toho jsem si vážně nevšimla." zakoulila jsem očima.
"Jak tě mohl zaujmout? V knížce se skoro nevyskytuje." divila se mamka.
"V knížce ne, ale v povídkách." pronesla jsem vítězně. "A v Chuti lásky je tak.." povzdychla jsem si. "Občas bych chtěla být Blonďákem."
"A hele ji, líbí se jí chlípnici. Mimochodem, na blogu od Sil je další slash." uchechtl se taťka.
"No nekeeeec..." vykřikla mamka a běžela k počítači.
------------------------------------------------------------------------------
Sedím celá zkroušená u okna. Přede mnou leží tužka, papír zpola popsaný mými představami, kterak jsem v Upíří hoře váženou upírkou a všem poroučím, hlavně jednomu upírovi a jen tak zírám, jak se říká, do blba.
Ucítim něčí dlaň na mém rameni a vzhlédnu ke mě si přisednuvší mamce.
"Co se děje?" usmála se.
"Nic, skoro.. Jsem naštvaná. Nic se mi nedaří, je mi blbě a navíc.. vůbec nic na zítra neumím."
"Mhm, vykašli se na to.. nějaké návrhy?" mrkla na mě.
"Svlékací poker!!!" usmála jsem se a hodila tužku na stůl.
"Upřímně, Vanezi, vážně chceš vidět nahé muže?"
"Já nejsem muž, já nejsem ani žena."
"Kolikrát jsem ti tu hlášku řekla a tys jí zase řekla špatně?!"
"Sorry, cíťo." popadla jsem papír a chtěla odejít.
"Můžu?"
"Jo." podala jsem jí papír a čekala, až si to přečte.
"Páni, tak ty chceš.."
"Jo a ty?"
"Noooo..."
--------------------------------------------------
Noooo... Wonti, já myslím, že stačilo.. ono to není ani tak vtipný, spíš popis toho, co jsme s kámoškou poslední dny dělaly a děláme.. převedeno na rodiče.
(A to jsem vynechala řeč o slashích.. :-D )
Proč nemůžou být rodiče kámoši?
To je jednoduchý.. :-)
1) upadla by morálka a rychle by se s nimi pohádalo
2) věděli by o nás skoro všechno.. skoro.. oblíbeného herce, knižní postavu, proč je milujeme, co si představujeme, když na ně myslíme.. takový ty obvyklý řečičky, že má hezkej zadek, hezký řečičky a podobně (ne, že by to mamka ode mě nevěděla :-D )
3) bavit se s nimi o sexu.. no, jde to, ale zas... trochu blbý, pokud rodiče nejsou svolní ke všem tématům
4) nejdůležitější bod- byli by stejní puberťáci jako my a... panejo, kdo by nás vysekával z malérů? :-)
Tak.. co myslíš? :-))
Navíc, pozdech hezký, nereálný..
Mí rodiče by nikdy Shana nečetli... :-/
Komentáře
Přehled komentářů
Já si přidám komentík: Myslím, že rodič se má v určitém věku stát dítěti partnerem právě v podobném smyslu jako kamarádi. Ale není to přesně ten druh přátelství, který máme s vrstevníky a to právě tím, že o nás vědí všechno. Znám lidi, co se o sexu a problémech s ním baví se svými rodiči...někde je to normální. Navíc u rodičů bude vždycky platit jedna věc, co si nikdy u kamarádů vrstevníků být tak jisti nemůžete: Nikdy vás nenechají ve štychu, ať se bude dít cokoliv, nikdy vás nenechají v průseru. Právě tím, že se znáte tak dobře :o)
Netvrdím, že to tak funguje vždy, ale mělo by to tak být :)
Souhlas
(Sirius, 15. 7. 2007 11:59)Mí rodiče o tom že čtu Shana pro jistotu ani neví...netuším, co by si o mě pomysleli...
Možnost
(wontik, 19. 6. 2007 17:30)Tak na tohle mám uplně rozdílnej názor....rodoče by mohli být kámoši....sice né zas tak dobrý,ale byli by....jenže....to by taky MUSELI chtít
Tak trochu souhlas
(Lakejja, 29. 3. 2009 9:04)