Důvody, o kterých nemáš ani ponětí...
"Co to dlěám?" zírala na prsty držící pevně ty její.
Hnědé oči se s pobavením zahleděly na její najednou nesmělý úsměv.
"Rozmyslela sis to?" odfrkl a pustil ji. Udělal krok vlevo a ona byla z ničeho nic zase volná.
"Ještě tři patra... Zmáčkni tlačítko stop a vystup na dalším patře... dělej!" našeptával ji její Rozum.
Už už by to udělala, ale v posledním momentě se ohlédla.
Čokoládové oči pohladily jeho zachmuřenou tvář a pohled ji utkvěl na dobře viditelné jizvě.
"Ne," odporovala Zvědavost logicky a chladně uvažujícímu Rozumu. "To kvůli ní jsem ve výtahu s cizím mužem a pokouším se o něco, co je v rozporu se mnou."
"Zůstávám." řekla s úsměvem a podala mu svou dlaň.
Na místo odpovědi jen pokýval hlavou a oba netrpělivě počítali zbývající patra.
Popotáhla si své rukavice a vklouzla do ním otevřených dveří.
Zvědavost si prohlížela vybavení hotelového pokoje a Rozum je komentoval.
"Samozřejmě, bar nesmí chybět. Doufám, že se v něm skrývá i nějaká ta láhev vína, aby tě mohl ovínit.
Měkká dvojice křesel u pohovky, k tomu stůl. Vše laděné do mahagonové.
Možná tomu osud chtěl, že ti to ladí se šaty.
Ano, naproti pohovce velká postel. Sametem potažené polštáře zvou k odpočinku,ale jejich červenočerná kombinace barev má v sobě něco hříšného. Už se těšíš, že?"
"Ne," ozvala se Zvědavost. "Tak nedočkavá nejsem. Jsem zvědavá, jak to bude vše probíhat.. A zda budu sama iniciativní."
Opírala se záda o zavřené dveře a pozorovala ho.
Kravatu odhodil na jedno z křesel, za ním putovalo i černé sako. Prsty rozepnuly knoflíčky a podkasaly rukávy černé košile.
Stále měl zachmuřenou tvář a od chvíle, kdy se ocitli spolu v této místnosti, se na ni nepodíval.
Mlčela a zatínala dlaně v pěst.
Konečně se otočil...
"Chceš se napít nebo.."
"Nebo?" usmála se. "Ne, děkuji. Ráda bych měla hlavu čistou jako vzduch po jarním dešti."
"Jak myslíš." Vážnost a zachmuření z jeho tváře v mžiku zmizely a místo nich se usadil úsměv.
Posadila se tam, kde nechal své oblečení, které si teď položila do klína.
"Nepatříš sem." podotkl a upil ze sklenice zlatavou whisky.
"Ne?" rozesmála se. Přesně vypočtenými pohyby zbavovala paži sevření červené látky. Postupně od lokte až k zápěstí shrnovala jemnou tkaninu rukavice. Nakonec ji trhnutím pohodila na podlahu.
"Nezkoušej to, špatně skončíš." varoval ji.
Nedbajíc jeho rady totéž provedla s druhou rukavicí.
Už už se natahovala ke sponě, která svými zuby jako mříže držela až na několik hnědých pramenů vyčesané vlasy, když k ní prudce přiskočil a její ruku málem rozdrtil v silném stisku.
"Ne! Tohle si udělám sám." v jeho očích se zajiskřilo nejen potěšení, ale i kapka agresivity.
"Jak chceš." pokrčila rameny a druhou dlaní pohladila silnou paži. "Pustíš mě, prosím?"
"Už zase ta tvá zdrženlivost." pousmál se a nechal její paži bezvládně opadnout k vínovému opěradlu.
"Chci si tě totiž vychutnat, jak nejdéle to půjde." vyhrkla její Zvědavost. Sama se lekla, co jí to právě vylétlo z úst.
Dnes by opravdu nevěřil, že se neškodný večírek zvrhne v cosi, co mu přinese uspokojení.
Dolil si sklenku a posadil se na pohovku. Přivřel oči a popíjejíc lahodný mok ji skrz clonu řas pozoroval.
Tohle bylo něco jiného než ty dívky ze zahraničí nebo Marta. Bylo to mladé, zvídavé a svým způsobem nebojácné a dravé skrývající se za maskou občasné stydlivosti.
Nechal se unést proudem myšlenek. Z něho ho zachránil dotyk polštářků prstů na místě, které nesnášel. Na jeho levé tváři.
"Nech toho, prosím." Myšlenky byly ty tam. Místo nich se v něm hromadil vztek.
Hladící dlaň se přesunula na jeho hruď a on chtě nechtě ucítil lehké zašimrání v podbřišku.
Pohodlně se o něj opřela a políbila ho. Lehce jako motýl usedající na květinu a zároveň vášnivě jako nestydatá milenka.
Sklenici odložil na stůl.
Jeho dlaně stiskly ženiny hýždě a tlačily je proti jeho tělu.
Jedna z dlaní našla lem červených šatů a vklouzla po ně. Narazila na pevnou zvířecí kůži.
"Jsi samé překvapení, krásko," vydechl a pohledem sklouzl na odhalené dívčí nohy. "Kdo by si pomyslel, že pod tak cudně vypadajícími šaty najdu kozačky a podvazky?" uchechtl se.
"No, no," ohradil se Rozum. "Ty nemáš žádná překvapení v rukávu?"
Vzdychl. opatrně se vykroutil z vězení jejích paží a levačka hladila podlouhlou jizvu.
"Máš," odpověděla si. "Jsi ženatý."
Zvědavost si neodpustila dlouhý povzdech.
"Snad nežárlíš?" rozesmál se.
"Ano, žárlím." pokrčila rameny. "Možná proto, že..." zajíkla se. "Že bych si dnes přála být na jejím místě, mít s tebou dítě, občas ležet nahá s náhrdelníkem, cos mi dal k minulému výročí, kolem krku v posteli a čekat, až se vrátíš z práce. Skočit na tebe a rozdat si to v koupeně a nedbat na to, že se mi v troubě připéká kuře. Být prostě tvá."
"Nevíš, co si přeješ, mladičká."
"Proč je tak nervózní?" pomyslela si Zvědavost.
Muž přecházel od stolku k posteli a zase zpátky.
"Marta taková není. Není taková, jakou si ji představuješ. Od našeho seznámení se hrozně změnila." Viditelně posmutněl a z jeho tváře zaznamenala velkou vlnu zloby.
" Copak, její radost a lásku každý den častuješ sprškou ran, a pak se s prosíkem vrháš k modřinám zdobícím její tělo?" vyhrkl Rozum první logický úsudek, který ho napadl.
"Za co mě máš? Nejsem násilník." odfrkl zhnuseně.
"Tak co jsi? Jsi s ní vůbec šťastný?"
Opět se k ní posadil a přitiskl ji k sobě.
"To teď není důležité, malá žárlilko." škádlil ji.
Tentokrát ji políbil on.
Cítila prsty jemně útočící na její hruď schovanou v šatech.
Mimoděk se usmála a Rozum mu s dávkou škodolibosti zašeptal do ucha:
"Tudy cesta nevede."
Odstrčil ji od sebe, v tvář zřetelný hněv.
"Jak jsi to myslela?" Vzala jeho dlaň a pomalu ji vsunula do výstřihu rudých šatů.
"Copak to necítíš?" pousmála se a rozverně ho políbila na nos.
"Korzet," konstatoval. Rukou však dál pátral po zatím neobjevené krajině jejího těla, byť bylo uvězněno v oblečení. Druhou ji vytáhl z vlasů sponu a prsty pročesával hnědé kaskády padající na ramena.
Cítil , jak její tělo spokojeně vrní. Nechávala se laskat a hladit jako kočka lísající se k nohám.
Rty se dotkly čarovného místa, kde krční tepna poskakuje v vlnách srdce. Její tělo se zřetelně zachvělo a on už neměl pochyb, že něco skrývá. Stejně jako on má svá tajemství.
Popadl ji ro náruče a odnesl k posteli.
"Ne," rozesmála se a ovinula paže pevně kol jeho krku. "Nechci." vypískla, když se skláněl k červeným peřinám.
"Děláš drahoty, krásko?" povytáhl obočí a i přes nechuť respektoval její slovo.
Cítil tu vratkou hranici mezi hrou a .. znásilněním.
Dnes nemínil překročit tuto čáru. Nechtěl jí ublížit a proto ji postavil na zem.
"Podívej se," objala ho a přitiskla svou tvář k hrudi schované v černé košili. "Já.. pomačkaly by se mi šaty." rozesmála se ještě víc a rozverně na něj mrkla.
"Ty.. liško." zasyčel a hbité prsty už hledaly zip. Našly jej pod levou paží a nedočkavě se ujaly jeho rozepínání.
"Má tak krásné oči.. Tmavé jako noc za okny hotelového pokoje a v nich dravost a agrsivitu, jako můžeme najít u divokých šelem. Přitom se v nich sem tam rozhoří plamínek bezpečí a něhy...
Jak je záhadný..
Soustředí se jen a jen na ty šaty.. na mne?" přemýšlela Zvědavost.
"Ne, chce jen tvé tělo." odvětil chladně Rozum.
"Já... já přece chci taky jen jeho tělo." vykřikla Zvědavost a vášnivě se na něj vrhla.
Mohl se udusit, jak z ničeho nic přitiskla své rty k jeho a zběsile ho líbala. Popadl ji za vlasy a zaklonil jí hlavu.
"Málem... jsi ... mě .. udusila, divoško..." šeptal při laskání jejího hrdla. Opět jí popadl do náruče a tentokráte opravdu dopadla do měkkého lože.
Hlavu měla položenou v jeho klínu a jemné tahání za vlasy ji uspávalo.
Po zběsilých polibcích, kdy odhalila jeho krásně a umně stvořenou hruď, se schoulila do klubíčka a dětským gestem, kdy do něj ťukla lehce hlavou, se dožadovala mazlení.
Vyhověl ji.
"Ale, ale, ale, neusínej mi tu." lehce ji stiskl ušní lalůček.
"Mhm..." zamumlala.
Opatrně ji položil na postel a posadil se.
"Krásko," řekl s větší razancí a začal ji zouvat kozačky.
"Mhm, nech.. nech mne, prosím," zašeptala.
Nenechal. Snad poprvé za dnešní noc neposlechl a probudil ji.
"Omlouvám se," řekla a protáhla se. "Dáme si něco k jídlu? Mám hrozný hlad."
"Tys na té oslavě nic nejedla?" podivil se.
"Ne. U Derecka nikdy nejím. Kdoví, co do toho jídla cpe. Nevěřím mu. Ale je to jen má vlastní nechuť a nedůvěra k jeho osobě." vysvětlila a posadila se.
"Opravdu si nic nedáme?" mrkla na něj významně. "Jinak ti hrozí, že tě sním." a na důkaz svých slov ho kousla do ramene.
"Vyděračko."
"Krásná vyděračko."
Usmál se a osvobodil je
z sevření bílé ohrádky.
„Mhm, dobrota.“ Pronesla
slastně a opět se chtěla schoulit do klubka.
„Krásko?“
„Ano?“
„A co já? Taky dostanu svou
porci?“
Ihned natáhla ruku
k tácku. Byl na dosah její ruky, avšak těsně, než se ho dotkla, jí ho odsunul
dál.
„Tuhle porci já na mysli
nemám.“
Jeho hlas byl ještě hlubší
než doteď. Tmavé oči zářily jasným plamenem a on ji až příliš silně popadl do
náruče.
„Tak na tohle máš chuť,“
zachichotala se.
Během polibku našla jeho
dlaně a přitiskla si je na prsa ještě pořád schovaná v černém korzetu.
Stiskl je, ale hned rukama
postupoval směrem k zádům.
Posadili se a on se jal
rozvazovat tkanice.
Přitiskl ji k sobě a
stáhl zpátky na postel. Překulil se na ní a na chvilku se od ní odtrhl.
Zadíval se do jejích očí.
Strach.. Bojí se mne?
Vášeň.. Chce mne?
Lásku.. ???
„Spokojená.. jsem zvědav, na
jak dlouho. Za chvilku se vrátí Svědomí.“
„Nech si to.. Svědomí je
momentálně.. ach!“
Pevně sevřela tmavé kadeře.
Tak pevně, až se bála, že jí prameny vlasů zůstanou mezi prsty.
Ne, to se přece nestane.
Sténali oba..
„Kdo by tušil, že se z na
pohled nevinné ženy zrodí takové.. vášnivostí přetékající stvoření?“ posmíval
se jí.
„Za to tys nezklamal..“
usmála se a chytila ruku doteď ji hladící po zádech.
„Ne? To jsem rád.“ Rozchechtal
se a pak s vážnou tváří dodal: „Celou noc mi vrtá hlavou jedno slovo..“
„Proč?“
„Ano, proč?“
Vzdychla a překulila se na
něj.
„Protože existují důvody, o
nichž nemáš ani ponětí, drahý.. Jak ti můžu říkat, ty má lásko na jedinou noc?“
rozesmála se a políbila ho.
Všechny polibky, všechno, co
jsem věnovala tmavookému a díky ošklivé jizvě na levé tváři divoce vypadajícímu
muži, to měl dostat on. Avšak.. nepřišel.
Nevěra? Ptáte se mne, jak se
cítím?
Sama nevím..
Rozhodla jsem se sama a
přijímám, co mi tato noc přinese. Možná to bude neplánované početí, jelikož
jsem ho uprosila, aby se nechránil, anebo jen jeden bolestný, ale ne tak
nečekaný rozchod.
Ale jednu jistotu můj Rozum i
Zvědavost mají..
Něco se této noci
zrodilo…
Proboha! :o)
(Kájula, 27. 3. 2009 8:04)