Bezpečí...
Pohlédla na něj uplakanýma očima.Posadil se naproti ní na
podlahu a z jeho očí probleskovala něha.
Zkřížila nohy v kotnících a přitáhla si kolena pod
bradu.
Tóny houslí teskně hladily její duši a měnily smutek v kapičky
stékající po jejím hrdle.
Orchestr přinášel napětí do pokoje osvětleného stropní
lampou.
Vzdychla a položila se na podlahu choulíc se do klubka
emocí. Hlavu mu položila do klína a pravačkou opatrně objala jeho bok.
„Počkej..“ uslyšela jeho hlas. „Pojď..“
Posunul se, zády se opřel o bíle natřenou stěnu a natáhl své
vypracované nohy, aby na ně mohla pohodlně spočinout její hlava.
Poslepu se k němu přišourala a znovu ulehla. Ještě
chvilku vnímala jeho prsty jemně bloudící mezi pramínky hnědých vlasů a
laskající osychající tváře, pak ale upadla do náruče spánku.
Tak, aby ji nevzbudil, ji jeho paže vytáhly k sobě do
klína a její hlava klesla na jeho rameno.
Objal ji tisknout ji k sobě. Její dech ho hladil na
krku.
Zabořil tvář do hnědých vlasů a ještě pevněji ji k sobě
přitiskl.
Zavrněla ze spánku a zamračila se.
Flétny se střídaly s houslemi, k tomu trubky a
orchestr se chytal završit veledílo finálními tóny…
Políbil ji lehounce jako můra líbá svými křídly sklo
petrolejky a sám se přichystal ke spánku chráníc ji vlastním objetím…
Komentáře
Přehled komentářů
Jééé... krásně pohodkové, Káji, hrozně moc to sedne na Toma a Karolinku, vidím je tam. Mile napsané a vážně uklidňující.
:o)
(Silmarilien-Palantírilien, 23. 10. 2007 17:28)nezbývá mi než souhlasit jak s ol tak s cla. tahle povídečka je překrásná a dostala se mi až k srdíčku :oops: a co víc, strefila se mi do mé odpolední náladky :oops: :-)
Hustý
(Olah, 23. 10. 2007 8:02)Tak todle je skvělé probuzení do nového dne... Je to nádhera...
:-)
(Woxys, 23. 10. 2007 22:31)