Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínka

27. 6. 2007

„Mami, ale já nikam nechci.“ Zamračil se a protáhl se.
„Neodmlouvej. Hezky se obleč a přijď dolů na snídani.“ Položila na jeho ještě rozehřátou postel poslední kus oblečení a odešla.
S nechutí vyměnil pyžamo za džínové kraťasy a modré tričko s límečkem.
V koupelně si ledabyle opláchl obličej, vyčistil zuby, hřebenem jen tak, aby se neřeklo, upravil černé, krátké vlasy a zazubil se na sebe.
Poté odešel po schodech do kuchyně, kde zrovna mamka dočesala dlouhé vlasy Annie a přitom ještě stihla posunout před něj misku s ovesnými vločkami a sklenici čerstvého džusu.
„Dnes půjdeme někam jinam.“ Usmála se tajemně vysoká, štíhlá žena s dlouhými černými kadeřemi neposlušně ji vypadávajícími z rychle učesaného copu.
„Kam?“ vykřikli s Annie zvědavě a zírali na ni.
„To uvidíte.“ Mrkla na ně a pohlédla na hodiny visící nad kuchyňskou linkou. „A pospěšte si, nebo přijdeme o ta nejlepší místa.“

 Seděli na lavičce a pozorovali jeden z mnoha obrazů, které v galerii vyvěsili mistři štětců a barev. Nedívali se na cedulky, jak se který obraz jmenuje, co má představovat. Sami podle své fantazie tvořili historii a příběh jednotlivých pláten.
Vždy se zastavili, posadili se a začali si povídat.
Annie se líbily veselé barvy, v malbách vždy našla nějakého motýla, ptáče či nějakou podivnou květinu.
Darren se rozesmál, když mu maminka do ucha zašeptala velké tajemství týkající se pirátské lodi, která plula přes rozbouřené moře.
Celý den strávili v galérii a smáli se…

 

Setřel slzu a vstal z tvrdé lavice.
Naposledy se zahleděl do směsice barev a tvarů a v duchu se rozloučil.
Smutek svíral jeho srdce a v mysli se objevily tváře jeho nejbližších..
Annie a maminky…


 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

vzpomínka

(Silmarilien-Palantírilien, 8. 7. 2007 19:54)

moc, moc pěkné; kde jen na ty nápady chodíš?