Vzpomínka
„Mami, ale já nikam
nechci.“ Zamračil se a protáhl se.
„Neodmlouvej. Hezky
se obleč a přijď dolů na snídani.“ Položila na jeho ještě rozehřátou postel
poslední kus oblečení a odešla.
S nechutí
vyměnil pyžamo za džínové kraťasy a modré tričko s límečkem.
V koupelně si
ledabyle opláchl obličej, vyčistil zuby, hřebenem jen tak, aby se neřeklo,
upravil černé, krátké vlasy a zazubil se na sebe.
Poté odešel po
schodech do kuchyně, kde zrovna mamka dočesala dlouhé vlasy Annie a přitom
ještě stihla posunout před něj misku s ovesnými vločkami a sklenici
čerstvého džusu.
„Dnes půjdeme někam
jinam.“ Usmála se tajemně vysoká, štíhlá žena s dlouhými černými kadeřemi
neposlušně ji vypadávajícími z rychle učesaného copu.
„Kam?“ vykřikli
s Annie zvědavě a zírali na ni.
„To uvidíte.“ Mrkla
na ně a pohlédla na hodiny visící nad kuchyňskou linkou. „A pospěšte si, nebo
přijdeme o ta nejlepší místa.“
Vždy se zastavili,
posadili se a začali si povídat.
Annie se líbily
veselé barvy, v malbách vždy našla nějakého motýla, ptáče či nějakou
podivnou květinu.
Darren se rozesmál,
když mu maminka do ucha zašeptala velké tajemství týkající se pirátské lodi,
která plula přes rozbouřené moře.
Celý den strávili
v galérii a smáli se…
Setřel slzu a vstal z tvrdé lavice.
Naposledy se zahleděl do směsice barev a
tvarů a v duchu se rozloučil.
Smutek svíral jeho srdce a v mysli se
objevily tváře jeho nejbližších..
Annie a maminky…
vzpomínka
(Silmarilien-Palantírilien, 8. 7. 2007 19:54)