Vur Horston
Štíhlými a dlouhými prsty si pročísl vlasy, které mu nejlepší pařížský kadeřník ostříhal podle poslední módy. Střih vínového obleku mu perfektně padl a zvýrazňoval jeho štíhlé boky a zároveň podtrhoval ještě více jeho výšku.
Se zívnutím zabočil na prázdnotou zející náměstí.
Strčila si do pusy palec a s údivem hleděla na muže,
kterému se okolo stojící lidé smáli a přidávali ke svému smíchu i potlesk
obdivu.
Volnou rukou zašmátrala kolem sebe a našla ruku své
sestřičky. Ta s otevřenými ústy také hleděla na provizorní pódium. Jakmile
ji sestřiny prsty nechtěně dráply, tiše vyjíkla a obrátila k ní své hnědé
oči.
„Ol…“ zašeptalo modrooké dítko.
„Hm…“ odvětilo její dvojče.
„Já… bojím se.“ Zamračila
se dívenka.
„Neboj se.“ Prohodila Olah a vypískla radostí, když muž na
scéně zmizel a zase se objevil s rudou růží ve své aristokratické dlani.
Silmarilien se přikrčila a instinktivně se přitiskla ke své
poněkud průbojnější než byla ona sama sestřičce.
S naučeným úsměvem hleděl na diváky a každé jejich
pochvalné zatleskání odměnil dalším kouskem a mírnou úklonou hlavy.
Po pravdě už toho začínal mít dost a těšil se myšlenkou na
volnou chvíli ve svém programu, kdy svlaží svá vyprahlá ústa sklenicí obyčejné
vody.
Děkoval za těžká, šedivá oblaka, co mu umožňovala svůj
výstup uskutečnit. I přesto ho pobolívala hlava a oči se mu pomalu ale jistě
kalily slzami narůstající bolesti.
Všiml si dvou děvčátek stojících u jeho nohou a počastoval je
jedním ze svých vzácných úsměvů.
Sklonil se k nim a pozval je k sobě. Viděl, jak se
modrooká zarazila, ale hnědooká ji neúprosně přitáhla blíž.
Prsty se zabořily do jemných, hnědých vlasů a aniž by si
toho děvčátka všimla, hbitě z kapsy vykouzlil dvě květiny.
Schoval hlavu do dlaní a povzdychl si.
Jeho slabost pro kouzlení, mistrně provedené triky a kousky,
u nichž se divákům tají dech, ho přivede do hrobu. Slabostí se mu udělalo mdlo
a nebýt stolu, u jehož stál, zhroutil by se na podlahu hostince.
Právě, když chtěl majiteli zaplatit za sklenici vody,
vkročila do místnosti žena oděna do jednoduchých cestovních šatů. Rozhlédla se
kolem sebe.
Vychutnával si zkoumající pohled jejích očí. První, čeho si
všiml, bylo zamračené čelo a rty sevřené v linku.
Kdyby mohla, rozmetala by všechno kolem na kousky.
Pokráčko někdy přííště.. ;-)
Komentáře
Přehled komentářů
Předem díky za věnování a za druhé, za to, že když jsem to teď četla, zvedla se mi nálada....
Díky
:o)
(Silmarilien_Palantírilien, 21. 11. 2007 16:37)
jéje, děkuji za věnování, Kájí. :o) :oops:
je to překrásné, podobnou vzpruhu jsem už dlouho potřebovala.
Díky...
(Olah, 27. 11. 2007 7:42)