Úsměv...
26. 7. 2007
Seděla před toaletním stolkem typicky pro ženy skoro zahlceným roztomilými drobnostmi: voňavkami, sponkami, hřebeny...
Pomalými pohyby pročesávala dlouhé blond vlasy a usmívala se na svůj odraz ve velkém zrcadle, které se stolkem tvořilo jeden celek.
Její oči byly naplněné azurem podivně vyzařujícím klid.
"Evro.." usmála se na příchozího, který se neslyšně objevil za jejími zády.
"Trusko.." odkašlal si. "Prosím.." podal ji své krátké kalhoty.
"Jistě."
Růžové rty se roztáhly v úsměvu a ona položila hřeben na stolek.
Otevřela jeden ze šuplíčků a vytáhla jehlu, nit a také nůžky.
"Co jsi to zase vyváděl, příteli?"
Něžné prsty navlékly jehlu a sevřely modrou, ošoupanou látku.
"Ee.. Hrál jsem si a..." nedořekl. Posadil se na židli, která stála u dřevěné skříně a klimbal nohama sem a tam.
"A stala se ti malá nehoda." dořekla za něj a nůžkama odstřihla zbytek nítě.
"Díky." oblékl se a posadil se zpátky.
"Měl by ses připravit na večerní představení." zašeptala a vzala opět do rukou vyřezávaný hřeben.
"Času dost." odvětil Evra a zašklebil se. "Trusko.. Jaká je to řeč, kterou mluvíš?"
"Ty jeden zvědavče." rozesmála se, až se mezi jejími rty objevila ohrádka bílých zubů. "Neřeknu ti to."
"Ne?"
"Ne! A jdi už, ty máš možná dost času, já ne." vyháněla ho, ale pořád se nepřestávala smát.
"Však já to z tebe jednou dostanu." zahuhňal Evra a odcházel.
"I ne!" řekla si potichu pro sebe a ze skříně vytáhla fialkové šaty s odvažně vystřiženými dírami a dírkami po celé jejich délce.
Pomalými pohyby pročesávala dlouhé blond vlasy a usmívala se na svůj odraz ve velkém zrcadle, které se stolkem tvořilo jeden celek.
Její oči byly naplněné azurem podivně vyzařujícím klid.
"Evro.." usmála se na příchozího, který se neslyšně objevil za jejími zády.
"Trusko.." odkašlal si. "Prosím.." podal ji své krátké kalhoty.
"Jistě."
Růžové rty se roztáhly v úsměvu a ona položila hřeben na stolek.
Otevřela jeden ze šuplíčků a vytáhla jehlu, nit a také nůžky.
"Co jsi to zase vyváděl, příteli?"
Něžné prsty navlékly jehlu a sevřely modrou, ošoupanou látku.
"Ee.. Hrál jsem si a..." nedořekl. Posadil se na židli, která stála u dřevěné skříně a klimbal nohama sem a tam.
"A stala se ti malá nehoda." dořekla za něj a nůžkama odstřihla zbytek nítě.
"Díky." oblékl se a posadil se zpátky.
"Měl by ses připravit na večerní představení." zašeptala a vzala opět do rukou vyřezávaný hřeben.
"Času dost." odvětil Evra a zašklebil se. "Trusko.. Jaká je to řeč, kterou mluvíš?"
"Ty jeden zvědavče." rozesmála se, až se mezi jejími rty objevila ohrádka bílých zubů. "Neřeknu ti to."
"Ne?"
"Ne! A jdi už, ty máš možná dost času, já ne." vyháněla ho, ale pořád se nepřestávala smát.
"Však já to z tebe jednou dostanu." zahuhňal Evra a odcházel.
"I ne!" řekla si potichu pro sebe a ze skříně vytáhla fialkové šaty s odvažně vystřiženými dírami a dírkami po celé jejich délce.
truska
(Silmarilien-Palantírilien, 28. 7. 2007 18:44)