Pohlazení po duši...
Netrpělivě postávala u dveří a čekala, až uslyší, kterak klouby štíhlých, dlouhých prstů zaťukají na bílou barvou potřené dřevo.
Čtyři stěny, v nichž byla několik dní od rána do večera zavřená, ji pomalu začaly připomínat vězení. A to ona nechtěla. Byl to přece její obrázky, krásným kalendářem od kamarádky, fotkami a dvěmi plyšáčky s knihami zvelebený pokojík a navíc v něm musela ještě půlroku vydržet.
Když uviděla, že už vyrazil, rychle přiskočila ke skříni, domácí oblečení vyměnila za džíny, tričko se svetrem a vlasy pročísla hřebenem. Zamyšleně a nervózně odběhla na sebe pohlédnout do zrcadla, jež viselo v koupelně a zase se vrátila k počítači ležícímu na stole.
Prsty vyťukávaly rytmus její nervozity....
Připadala si jako malá holčička. Vlastně.. vždy si vedle vysokého zamračeného muže připadala naivně a hloupoučce.
Pousmála se, když zjistila, že si ji prohlíží a poupravila si šálu, jež měla omotanou kol hrdla.
"Jsem ráda, že jsi přišel, Lartene." vyslovila nesměle své vřelé díky a opět se dívala na chodník před sebou.
Neodpověděl. Jeho odpovědí byly mírně zvednuté koutky úst.
Jednoduchými otázkami ji zbavil jejího ostychu. V duchu se musel smát jejímu rozčílení. Nedávala ho okatě najevo, on však vnímal drobné náznaky zamračeného čela, podivně se lesknoucích hnědých očí a skloněné hlavy.
"Lartene, houpačka..." vypískla najednou vesele. "Pojď se pohoupat... prosím." dodala rozverně a s jakousi škodolibostí.
"Kay.." vyslovil její jméno naoko káravě.
"Pooojď," zaprosila oním tónem, který nesnesl odmítnutí a sliboval neustálé pokračování prosby až do jejího vyslyšení.
Rozesmála se jeho útrpnému výrazu, který nasadil, když po jejím boku kráčel k dětské houpačce stojící na nyní v noci naprosto prázdném hřišti.
Odložil plášť přehazujíc ho přes jednu pryčnu prolézačky a otáčejíc se k houpačce obličejem mumlal slova nespokojení. Jakto, že se od ní nechával ukecávat k takovým pošetilostem?
"Víš, jak se na houpačce sedí, Lartene?" pronesla sladkým hláskem, v němž poznal Vanezovu školu.
"Ale jistě, má dětino." odvětil nabručeně a přehodil nohy přes sedátko.
"Tak se ukaž, Lartene." vykřikla rozverně a odrazila se.
Měla pocit, že vyletí až do nebe.....
"Nech mne prosím na chvilku nahoře." zaprosila tiše.
Nohama objala chladnou tyč a zadívala se na zimní noční oblohu.
Inkoustová tma byla kouzelná...
Ještě několikrát obešli ve tmě se schovávající budovy, ve kterých se ještě tu a tam našlo světýlko bdícího studenta, a potom se stiskem ruky rozloučili.
"Děkuji... ti." broukla. Svědily jí dlaně. Bojovala sama se sebou a svým ostychem. "Potřebovala jsem vyslechnout a Vanez..."
Stiskl ji rameno na znamení pochopení. Nemusel zase vědět vše, co se zlobivé upírce honí hlavou.
Zbytky ostychu byly odhozeny a kolem ramen ucítil krátký a vřelý stisk jejích paží, jež byl kratší než setina vteřiny.
"Zlobivko.." zamumlal a zmizel ve tmě.
Tiše vklouzla do pokoje dávajíc si pozor, aby nikoho neprobudila.
Hbitě se převlékla a schoulila se pod peřinou.
Ještě několik minut byly její oči otevřené, potom se k ní pod přikrývkou přidal Vanez, v jehož pevném objetí utonula její tělesná schránka a usnula spánkem zaslouženým.
(inspirace: Mouselet and http://youtube.com/watch?v=QMlfz5sByIQ&feature=related)
Komentáře
Přehled komentářů
Larten je moc hodný že tě vyslechl:)
ehm...nooo
(gothic-itachi, 22. 1. 2008 14:21)Tak mě napadlo..píšeš občas povídky o darren shanovi? nebo ov komkoli jiném z této knihy? :-O jestli jo tak by jsi možná souhlasila s tím abych založila blog... no potom o tom napíšu na blogu..ale je to podle mně docela dobrý nápad...no..hm..jenom nápad ale jestli tě to zajímá...bude o tom víc ještě dnes na blogu hloupý dotaz..no ale byla bych ráda kdyby jsi se článek alespoň přečetla..zabere to tak maximálně 5 miut... O-) prosíím..(nedělám si reklamu...jen..to pochopíš až si ten článek přečteš
:o)
(Silmarilien-Palantírilien, 21. 1. 2008 19:33)
Tak takhle tedy dopadla ona vyškemraná procházka. :o) :D:D:D Larten se ani nepochlubil, že se tak pěkně pohoupal. :D
No, hlavně, že jste si to vy dva užili. :-)
=o)
(Tarantule, 6. 2. 2008 16:45)