Larten a Arra...
Procházel kolem tělocvičných síní v hlubokém zamyšlení.
Něco ho však přinutilo zacouvat a nahlédnout do jedné z nich.
Upírka?!
Její zelené oči na něj bázlivě pohlédly, ale potom se zase
obrátily k zrzavému mistrovi her.
Něco v nich ho překvapilo a přinutilo k jakoby zimomřivému
otřesení se.
Poškrábal se na levé lící a pokračoval v cestě do
Knížecí Síně.
„Ukaž,“ sevřel její tvář ve svých dlaních Vanez. „Nic to
není. Znova!“ podal ji hůl a vyskočil na kladiny.
V duchu proklínala celou Upíří horu a s nechutí vylezla
za učitelem.
Zaujala bojovný postoj a než se nadála, opět se ocitla na
podlaze.
„Znovu!“
Hlas kypící sebevědomím se odrážel od stěn Knížecí Síně. Oči
knížat visely na mladé, černovlasé upírce, která byla jednou z mála žen
patřících do jejich klanu.
„Tak dobře,“ promluvil nejstarší z nich. „Přistupme
tedy k losování první Zkoušky.“
Upíři v jeskyni tleskali, skandovali její jméno, ale
někteří z nich pořád nevěřili, že prošla zkouškou bez újmy na životě a
pochybovali o ní.
Stála tam a čekala, dokud potlesk neutichl a v jeskyni nezůstali
jen tři upíři. Síly ji opustily a ona se sesunula k zemi. Silné paže ji
však zachránily od dopadu na tvrdý kámen.
„To jsi ty,“ pousmála se a omdlela.
„Co se to.. Ano, Prověření, uspěla jsem.“ promlouvala sama k sobě.
„Jsem.. v pořádku… ach! Ne.. Dnes to nepůjde.“ klesla zpátky do rakve a
zaúpěla bolestí.
„Tak dost, Arro.“ okřikla se a jedním, prudkým skokem
vyskočila na podlahu přímo před osobu zahalenou do rudého pláště.
„Já rovněž, Arro. Tady jsem ti donesl mast na tvé rány.“
podal ji misku a měl se k odchodu.
„Lartene?“ neudržela jazyk za zuby a ihned si to vyčítala.
„Ano?“ otočil se a vyčkával.
„Děkuji.“ usmála se a on odešel.
„Kdo si to rozdá s Arrou?“ povýšeně shlížela na upíry
pod sebou.
„Já.“ Z kouta k ní kráčel hnědovlasý upír se
samolibým úsměvem na rtech.
„Oho, už se těším,“ zasyčela a přehodila si tyč z pravice
do levice.
„Abys potom neplakala ve své jeskyňce."
„Neboj, i kdyby, kapesník si seženu.“
„O tom nepochybuji. Kráska Arra má u nás v klanu protekci.“
„Cože?!“ naježila se a než si stačil najít správnou polohu,
začala upíra častoval ranami hlava nehlava.
„Jsi poražen.“
Poté odstoupila a nedbajíc krvácejícího nosu se optala
ostatních:
„Je tady snad ještě někdo, kdo o mě pochybuje?“
Několik rukou se vzneslo do vzduchu.
„Kolik rukou se zvedne teď?“ pronesla a dala se do cvičení.
Nevěděla, že ji pečlivě sleduje jeden upíří generál.
„Tvrdohlavá…“ pomyslel si a odešel za svou prací.
„Váženou? Zač?“ zasyčela. „Možnájen konečně pro všechny plnohodnotnou
upírkou.“
Odhodil svou nepřístupnou masku a starostlivě se k ní sklonil.
„Všechna zranění se ti hojí?“
„Ano,“ odvětila a dál se věnovala posilování.
„Tak.. sílu, Arro Plachetová.“ rozloučil se s ní.
„Co se to děje?“ zlobila se sama na sebe. Její tělo zřetelně
cítilo, že venku teď žhne vražedné slunce a mimo to stejně se odmítalo uložit
ke spánku.
Vstala a plížila se po chodbě.
„Lartene?“
Nic.
Opatrně a co možná nejtišeji vklouzla k němu do rakve.
Přitiskla svou tvář k bílé košili a přes látku políbila upírovu hruď.
Jeho paže ji ve spánku objaly a po tváři ji stékala slza.
„Arro Plachetová,“ probudil ji jeho hlas.
„Mhm.. Ano?“ broukla. I přes to, že noc byla pokročilá,
odmítala vstát a vysvobodit ho ze svého sevření.
„Okamžitě vstaň z mé rakve.“ požádal ji přísně.
Stála zpříma, zelené oči hleděly do generálovy tváře a bez
stopy strachu či lítosti čekala na trest.
Slyšeli tlukot srdce toho druhého, cítili měkkost svých rtů,
prsty zkoumaly hebkost tváře toho druhého.
„Ne, nechme … toho,“ odtrhl se od ní, ale ze svého objetí ji
nepustil. Shlížel do zelených očí, nyní zjihlých a zesvětlených najednou se
objevivšími city.
„Ne… prosím,“ zašeptala. Jak bylo jejím zvykem, mluvila
důrazně a hleděla mu do očí. Zároveň však ono „prosím“ vyjádřilo její
podřízenost a pokoru.
Přitiskl ji k sobě a opět políbil. Jeho levice ji
podpírala, pravice jedním trhnutím zbavila jeho tělo rudého pláště a dalším
prudkým trhnutím ho rozložila na podlaze…
Komentáře
Přehled komentářů
tak to je supééér :D i dkyž pžemýšlím, jestli nemám začít žárlit ;) :o)
Díky :-)
(Kájula, 24. 6. 2007 19:04)
Antionette, Wonti, díky za komentáře. Moc potěšily. Dvojka Arra/ Larten je docela fajn, možná se ještě najde něco, co by se na ně dalo napsat, ale nevím. Teď mám s Lartenem v hlavě jinou ženskou polovici. :-)
Ještě jednou moc děkuji! :-)
Larten a Arra
(Silmarilien-Palantírilien, 8. 7. 2007 20:10)