Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kurda vs. Kay

24. 8. 2007

Choulila se do rohu jeskyně a zírala na něj zpod přimhouřených víček.
„Co chceš?“ zavrčela.
„Jen si.. promluvit?“ usmál se Kurda Smahlt a posadil se k ní. Samozřejmě v bezpečné vzdálenosti, jelikož její zákeřnost byla v Upíří Hoře docela známá. „Proč jsou ty upírky tolik.. umíněné?“ pomyslel si.
Pomněnkové oči hleděly do těch čokoládových a vzduch v jeskyni byl najednou těžký jako kterákoliv zkouška smrti.
„Kay,“ pronesl něžně a přisunul se k ní o kousek blíž.
„Nech toho,“ řekla varovně. „Co po mně chceš?“
„Trochu tvé, jak bych to řekl, přívětivosti? Nechci, abys mne milovala, ale mám takový pocit, že jsi ke mně dost nespravedlivá.“ vzdychl blonďatý upír. „Což mne pochopitelně mrzí.“
„Nemá proč.“ Mluvila krátce a rychle. Bála se. Nevěděla, co dělat, jaká slova volit, co mu ze svého nitra odhalit a co ne.
„I tak mne to mrzí.“
„Hm..“ odvětila tentokrát potichu.
Zamračila se. Povytáhla si rukávy černé mikiny a zadívala se na tři jizvičky zdobící jeho tvář. Nechtěla, bránila se, seč mohla, ale slzy ji přemohly a zaleskly se v jejích očích.
„Kurdo, já.. já se ti omlouvám, ale nemohu být k tobě milejší. Tedy.. mohla bych, ale nechci. Já.. Pořád nemohu pochopit, že… že jsi byl…“ koktala zmateně.
„Že jsem zabil Gavnera? O to ti jde?“ rozesmál se. Smál se dlouho. Jeho smích prostupoval celou její bytostí, Zčásti ji urážel, zčásti si ho zasloužila.
„Jo, o to mi jde.“ zavrčela a rychlými pohyby stírala slzy. „Gavner byl bratr, byl jedním z nás, patřil ke klanu. A.. věřil ti.“
„Nepopírám, že neměl zemřít. Nikdo neměl zemřít. Ale každý sebepromyšlenější plán nakonec selže a je třeba improvizovat.“ namítl klidně Kurda.
„Improvizace? Na čí úkor?“ vykřikla.
„Ničí. Pořád zapomínáš, že jsem nejednal ve svém zájmu.“ napomenul ji jemně a poposedl si. Teď seděl skoro u ní.
„Je to těžké…“ pronesla potichu.
Snad podruhé během tohoto rozhovoru mu odhalila, že.. se brání?!
„Těžké.. co je na tom těžkého k pochopení? Kayah, šlo mi o víc, než si kdo myslí. Chtěl jsem jen získat to, co jsme před lety ztratili. Sjednocení! Uvědomuješ si to?“ v jeho hlase bylo něco, co jí přinutilo pomalu.. měnit názor?!
„Vampýři nikdy nebyli našimi nepřáteli. Byli jen jiní, přisvojili si jiný názor. Kdo se dívá na lidi jako na bytosti a ne jako na zvířata, samozřejmě je všechny hodí do jednoho pytle s nálepkou ZLÝ. Ale i oni jsou našimi bratry, naší součástí. Někteří nás odvrhli, stejně jako my je, jiným se to ale protivilo. Tu hrstku jiných jsem chtěl přivést k nám a…“ nedořekl.
Z očí ji kanuly slzy a nedokázala odtrhnout pohled od smutné tváře pohledného upíra.
„Kurdo… já…“
Jeho dlaně vklouzly do jejích.
„Kay, prosím tě, buď ke mně přívětivější. O nic víc nežádám. Můžeš mnou opovrhovat, můžeš o mně mluvit, že jsem zrádce, zlý, podlý upír, co se neštítil zradit přítelovu důvěru, jen..“ pozorně se zadíval do jejích očí. „Popřemýšlej o tom.“
Zvedl se a odešel. Nechal ji sedět v rohu.. zmatenou, pomýlenou, s myšlenkami zašmodrchanými jako Gordický uzel.
Cítila, hluboko v sobě cítila, že po tomto setkání se už na něj nebude dívat jako na zrádce, jako na někoho, kým opovrhuje. Zášť a nechuť, kterou pociťovala při každé zmínce o něm, zmizela, místo ní se objevilo něco jiného…. Lítost a snad i náznak .. sympatie?
„Kurdo Smahlte…“ zavrčela jeho jméno. „Už… chápu.“
Nato zabořila obličej do dlaní a rozbrečela se.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:´(

(Silmarilien-Palantírilien, 1. 9. 2007 11:58)

souhlasím s cla, je to mocka pěkné a je fajn, že ses zamyslela nad kurdovým jednáním. :-)

Smutný :(

(Wontik, 24. 8. 2007 23:23)

Tahle povídka je pěkná...a alespoň nějak si se donutila přemýšlet nad Kurdou jinak.....dík :)