Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jako kočka a pes...

18. 9. 2007

Ostří dýky se míhá mezi mými prsty a zabodává se do dřevěné desky stolu.

Ups, nedával jsem pozor a řízl jsem se.

Mhm, hloupé zamyšlení, pousměji se. Nesu poraněný prst k ústům, aby se o zranění postaraly sliny. Dezinfikovaly ránu, vyhojily ji.

Pohodím nespokojeně hlavou, když mě v rohu místnosti vyruší nějaký zvuk.

O, sama Silmarilien mne přišla navštívit.

 

„Vítej…“

„Takové přivítání, Lartene.. Čím jsem si ho zasloužila?“ posměšně odfrkla a posadila se na dřevěné, zdobené křeslo, jediné v jeho jeskyni.

„Jsem v dobrém rozmaru.“

„Vidím, že o zábavu máš postaráno.“ Pohodila hlavou směrem k dýkám, co držel pořád v dlaních.

„Ano, to zcela bez pochyby.“ Odvětil a schoval zbraně do záhybů pláště.

Přehodila nohy přes opěrku a zaklonila hlavu.

„Proč jsi přišla?“

„Proč?“ zamyslela se. „Já ani nevím, Lartene…“ Modré oči rentgenovaly jeho tvář a její drobná postava se vymrštila ze židle.

„Upíre…“ poklekla před něj a stulila se k jeho nohám. „Jak ještě dlouho budeme chodit kolem sebe jako dva pavouci a spřádat své sítě intrik a naschválů, aby v nich ten druhý uvízl?“

„Silmarilien..“ zašklebil se vítězně. „Tak jsi to nakonec tedy ty, kdo si přišel pro lásku?“

„Ne,“ odvětila s úsměvem nepouštějíc jeho kolena. Jedinou, dobře mířenou ránou ho přinutila sesunout se k zemi vedle ní.

„Ty si nedáš říct…“

„Ne.“

„Tak tedy…“ odmlčel se a mezi prsty promnul její jemné vlasy.

„Poslouchám..“

 

Prohlížím si ženu, která se stala od začátku mou protivnicí. Její ústa byla sice příjemná na dotek, ale slova ostrá jako mé dýky. Modré oči se smějí, avšak skrývají i něco jiného, než jen pobavení a výsměch.

Nechává mne, abych se rozhodl.

Oba dva toužíme po té samé věci, nikdo z nás však nechce ustoupit.

Co s tím?

 

Políbili se.

 

Políbila mě první ona nebo jsem to byl já, kdo neodolal?

 

Jejich prsty se propletly a spojily v jeden celek, stejně jako rty.

 

„Takže…“ odtáhl se od ní s maskou vážnosti. „Protentokrát jsi zvítězila.“

 

Proč ji nedopřát ten opojný a zároveň pomíjivý pocit vítězství…

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Silmarilien-Palantírilien, 19. 9. 2007 17:20)

jujdy, kay, díky mocka za věnování, uvádíš mě tím do rozpaků *oops* :-)

che che, tenhle drobeček nemá chybu. :o)
...a stejnak si myslím, že jsem to já, kdo zvítězil :D:D:D