Gavy, medvíďátko heboučké...
Schoulím se do klubíčka a přehodím přes sebe peřinu, která mi
na půl roku říká pane. Ruce schovám pod rožek polštáře a povzdychnu si. Tolik
bych si přála mít u sebe nějakého….
Ale vždyť tu je!
Zabořím nos do polštáře a poslepu šátrám za svými zády. Má
dlaň stiskne plyšovou hračku a přitisknu si ji k uvzdychané tváři.
Gavy… Kdybys věděl…
Zdálo se mi to nebo ta hračka mě pohladila?
Překvapeně zamrkám a knoflíčkové očičko mi mrknutí oplatí.
To není možné, zašklebím se a nakrčím čelo.
Ano, nezdálo se mi to.
Gauner v bílém roláku a džínách oživl.
Ne, já nechci! Stisknu ho za ruku a klepnu s ním o
peřinu. Nechci, abys žil, chci.. chci tě tady jako plyšáčka.
Znovu se podívám do jeho tváře pokryté jizvičkami a pod
očičkem se zrovna jedna rozevřela a stala se zřetelnější než ostatní hyzdící
jeho heboučkou tvářičku.
Přitisknu ho k sobě tak, jak to děti umí, že hračka jen
útrpně zírá před sebe a dětská ruka je drží pod krčkem a tiskne k tělu, a políbím
ho do rozčepýřených vlásků.
Zachichotám se, když mě jeho jemňoučká ručka pohladí po
dlani a vlasy pošimrají na tváři.
Jsi můj.. můj plyšáček!
Otočila se na druhý bok, položila hračku do rohu, že se na
ni díval a pomalu usínala..
Můj.. plyšáček..
Komentáře
Přehled komentářů
jééé, to je krasnounké :o)
heh, tahle větička mě ponavila: Nechci, abys žil, chci.. chci tě tady jako plyšáčka. chudítko gavner, ttakhle s nim mlatit o perinu :D
:o)
(Silmarilien-Palantírilien, 18. 10. 2007 16:21)