Jdi na obsah Jdi na menu
 


Okamžik, co změnil svět...

13. 9. 2007

Já…
Měl jsem tehdy co dělat, aby mi miska a čutora nevypadly z rukou.
Samozřejmě, že jsem měl zkušenosti s děvčaty. Ale…
Tehdy to bylo poprvé, co jsem na Silmarilien pohlédl ne jako na kamarádku, se kterou jsme měli velmi dobrý, dalo by se říci sestrobratří vztah, ale jako na krásnou, nahou ženu.
Otočil jsem se a rychle se jal doupravit jídlo, co jsem ji přinesl v duchu si opakujíc kletby a nadávky. Tak jsem byl rozrušen. Nebo… vzrušen?
Zřejmě pochopila mé rozpaky. Když jsem se otočil, byla jako předtím schoulená do klubíčka, ale až po bradu přikrytá teplou přikrývkou.
Na bledém čele se pořád perlily kapičky potu, ale v očích zářily rozverné jiskřičky.
„Meale, co jsi mi přinesl dobrého?“
Usmívala se od ucha k uchu.
Ona se snad bavila tím, že jsem ji viděl.. nahou?
„Dušené maso se zeleninou.“ odpověděl jsem jí.
„Mohl bys.. prosím…“ ztišila hlas a posmutněla.
Nemusela nic říkat. Už od prvního pohledu, tedy.. kdy jsem se na ni mohl podívat, aniž bych se musel červenat, jsem poznal, že po několika hodinách od Odběrů ji pořád není nejlépe.
Bylo mi jí líto. Vím, jak je Sil od chvíle, kdy zůstala sama, rozhodná a se všemi jedná s hlavou hrdě vztyčenou.
Teď u mých nohou leželo bledé, droboučké dítko prosící o nakrmení.
Posadil jsem se u její hlavy a podal ji misku se lžící.
„Meale…“ zachichotala se.
Ne!
Ona mě.. Ona mě tu svádí.
„Silmarilien.“ vyjekl jsem naoko rázně a káravě.
Posadila se s přikrývkou přitisknutou k hrudi a začala jíst.
Modré oči mě neustále pozorovaly.
„Děkuji.“
„Nemáš zač.“ odvětil jsem.
„Ale mám, Meale..“ vydechla a opět se z ní stal maličký uzlíček.
„Přijdu ráno zas.“ zabručel jsem.
Uch, uch, uch…
Opřel jsem se o stěnu a v duchu přemítal, co bych měl udělat.
Meale, neblázni…
Vzpomněl jsem si na její bledou pokožku, dlaně přitisknuté k hrudi a ze slabin se mi do těla linul příjemný pocit.
Sil, uspělas.
Od toho okamžiku se můj úhel pohledu na Silmarilien změnil.
Sestra? Kdy?
Ne, pomalu, ale jistě jsme oba kolem toho druhého omotávali nitky svých citů.
Smáli jsme se, hráli jsme si hry, líbali se.
Naše přátelství dostalo hlubší rozměry.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Silmarilien-Palantirilien, 13. 9. 2007 19:43)

jé, já jsem ale svádivka :D:D:D