Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vydrž, Dítko...

6. 9. 2007
Přitiskl si k hrudi její tělíčko.
Chvěla se, když jejím tělem otřásl další nával zimnice.
Během poslední hodiny nic neobvyklého.
Rukou otřel její upocené čelo a zabalil ji do dalšího pláště, který měl položený na židli u rakve.
Připomínala mu miminko v peřinkách, kterému jde vidět jen hlavička a i ta se utápí v bělobě krajek, kraječek, stužek.
Rád by ji pomohl, ale už dávno pozapomněl, jak se léčí lidské nemoci.
Tak ji držel ve svém náručí, balil do přikrývek, svlažoval rty doušky čaje, které byla schopná sama si vpravit do úst, pokoušel se jí zahřát.

Další vzdychnutí ti uniklo ze rtů.
Další trn bolesti zabodávající se mi do mysli.
Bojím se o tebe, Ol.

"Lartene..."
"Ano, Ol?"
"Já... Pomož mi, prosím." zaševelil její tichý hlas.
"Snažím se... Dítko." odvětil.
"Je mi horko..." vytrhla se mu z náručí a přetočila se na záda. Začala ze sebe rvát spousty oblečení, do kterého ji zachumlal. "Horko, horko... Lartene!"
Pomohl ji a ona úlevně vydechla, když na sobě měla už jen tričko s krátkým rukávem a hromadu látek omotaných kolem nohou.
Hnědé tůně se dívaly na jeho tvář a ve tváři se zračil strach.
Štíhlé prsty se opatrně dotkly jejího čela. Jeho horkost je překvapila a on rychle ucukl dlaní.
"Musíš se přikrýt, máš horečku."
"Ne!" vykřikla. "Nechci!"
Věděl, co bude následovat. Za krátký okamžik se na jejích pažích objevila husí kůže a  drkotala zuby. Návaly horka se střídaly se zimnicemi.
"Je mi zima."
Láskyplně ji opět zachumlal do látek a přitiskl k sobě.
"Ol, vydrž."
"Lartene..." zašeptala jeho jméno a vtiskla svou hlavu pod jeho paži.
Pomalu usínala, když jeho rty dopadly na její temeno.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Silmarilien-Palantírilien, 6. 9. 2007 18:09)

jééé, to je pěkné :o) já chci taky upíra na starání se o mě, když jsem nemocná :D

Pkto :)

(Wontik, 6. 9. 2007 17:08)

Pěkný... :)