Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pro krásu Tvých očí...

26. 6. 2007
Upíří hora...
Na pohled prázdná, tichá, majestátní.. krutá hora naplněná tichem. A přesto z ní blízko zabloudivší zvířata cítí.. pach krve.

------------

Klekl na podlahu a ustrnul.
Má vůbec právo?
Smí?
Odněkud se v centru smutku a žalu, ve kterých se utápěl už několik dní, objevilo něco neznámého. Sám neměl ponětí, jak ono nevý cit pojmenovat.
Ochranářský pud?
Nebo snad... otcovská láska???

***

Klečím před Knížaty a čekám na jejich rozhodnutí.
Doufám, že... Že ta drobotina zůstane.
Sedí přede mnou a hraje si s prsty. Její oči jsou tak nevinné...
Když jsme šli do Knížecí Síně, objevil jsem na jejím krku přívěsěk ve tvaru písmena O.
O... Olah.
Začal jsem jí tak v duchu oslovovat.
Tolik se bojím...

***

Postavila se před černovlasého upíra a pozorovala ho. Všiml si jejího počínání, ale nechal to být. Ignoroval ji.
Udělala čtyři krůčky a ocitla se pod stolem.
Drobné dlaně objaly Mikovy nohy a ona se k nim přitiskla.
Mika ustrnul.
"Moment, Parisi," omluvil se MIka a sklonil se pod stůl. Zamračil se.
Hnědá kukadla se na něj usmívala a on se zamračil ještě víc.
Odtrhl ji od sebe a postavil vedle stolu. Poté se zas věnoval Sebovi a Parisovi.

***

"Ani jsem nevěděl, kolik jsi se toho za těch 6 let, naučila, Olah." usmíval se spokojeně, když ji ošetřoval rány.
Mlčela a jen stěží polykala slzy.
"Vanezi," zašeptala a objala ho. "Vanezi Blane nauč mne býti dobrou jako je Arra, ne-li jak býti ještě lepší."

***

"Něco jsem ti přinesl, Ol," usmál se a podal ji předmět zabalený do látky.
"Proč?" usmála se a sevřela dárek.
"Vše nejlepší k narozeninám." pokrčil rameny a chtěl odejít, když tu mu ona skočila na záda.
"Dííííky!" přitiskla se k němu a pocuchala mu vlasy. "To je, to je.." seskočila.
"Prostě jen dárek, Ol." zazubil se a odešel.

Postavila se vedle něj a v očích se zablýskla hrdost.
"Sluší ti to," zašeptal Larten a ona jen spokojeně kývla. Neodolala a vzala si na sebe dárek od Lartena- modrý plášť, který ji připomínal oblohu.
Stála tam se svou rodinou a v srdci cítila neskonalé štěstí.
Mimoděk našla Lartenovu dlaň a chytila ji.

***

Popadla svůj polštář a uvelebila se v tmavé rakvi. Zaklapla víko a pohltila ji milosrdná tma.
Hladila bříšky prstů tmavé dřevo tak, jak to dělala, když byla malá a usínala s rukama kolem Lartenova krku.
Políbila dřevěnou stěnu a propadla se do země snů.

Bavil se, ale občas, když zrovna byl sám, cítil úzkost.
Volala ho.
On poprvé dal přednost zábavě před ní.

Protáhla se a zjistila, že je zpátky ve své síti. Odhrnula přikrývku, víko rakve a vkradla se k němu.
"Mhm, Olah.." zabručel, ale posunul se, aby ji udělal místo. "Zhasni, lásko," zamumlal ještě, přitiskl se k ní a zase usnul.

Z očí ji splývaly slzy a vpíjely se do tmavé látky jeho košile.
Slyšela tlukot jeho srdce, každý jeho nádech, každý výdech.
Věděla, že spí a je od ní někde velmi, velmi, velmi daleko, přesto však začala šepotat a vylévat mu svou bolístku.

***

Zády se opřela o jeho hruď a jeho ruce ji objaly. Přehodila přes ně rudý plášť a zachumlala se do něj.
"Pamatuješ na vlaky?"
"No, ano. Hlavně na to, jak sis vždy přikrývala uši a tiskla se ke mně strachy." pousmál se. "Pamatuji, Ol. Z naší cesty si pamatuji každou minutu."
"Každou ne," zachichotala se. "Spal jsi a to jsem mohla dělat tooooolik věcí.."
Zpátky k vlakům, Ol." přerušil ji.
"Ano, ano. Vím, jak jsme jedno odpoledne strávili na nádraží, protože náš vlak měl velké zpoždění. Seděli jsme na lavičce a dívali se na ně. Sám jsi tehdy řekl, že každý vlak odněkud vyjíždí a míří ke své cílové stanici."
"To je pravda."
"Kam tedy mířím já?"
Jeho levice se vyprostila zpod pláště a promnula jizvu na levé líci.
"Tohle si musíš určit sama, Ol. Zopakuji ti to samé, co před 11 lety: buďto můžeš být upírkou nebo zůstat člověkem. Zůstaneš zde nebo se vrátíš k lidem."
Neodpověděla mu. V zamyšlení našla pod rudou látkou jeho dlaň a bříšky prstů hladila jeden tvrdý a ostrý nehet za druhým.

***

Nejsilnější je láska, kterou jsem dosud nepoznala. Pevně tomu věřím.
A hned po ní... slova. Dokáží zranit tak hluboce, že se rány nikdy nezahojí, anebo právě naopak jsou nitkami, co rozervanou tkáň sešívají pevně k sobě.

Obrazek





 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pro Krásu Tvých očí ;)

(Wontik, 16. 8. 2007 13:54)

Prostě DOKONALÝ

příběh

(Silmarilien-Palantírilien, 8. 7. 2007 20:00)

tak tohle vážně nemá chybu :o) určitě to sem dej někdy celé, protože i jen tyhle úryvky mě naprosto dostaly, je to perfektní