Poslední rozloučení
Vždy jsem tě chvala v úctě.
Vždy jsem tě sledovala se zájmem, zájmem který by se dal přirovnat k lásce.
Vždy jsem tě milovala, ale své city jsem musela schovávat za kamarádskou lásk.
Všechny ty roky co jsem byla s tebou, byly krásné, ale mohly být ještě hezčí, krásnější a delší.
Promiň za to, že jsem tak dlouho čekala, ale musela jsem.
Když jsi mě zasvětil, byla jsem šťastná, ale bála jsem se. Bála jsem se toho, že mě nemiluješ tak jako já tebe.
Ale pak jsi mě políbil. Bylo to nádherné. Nemohlo se to v ničem vyrovnat tomu políbení od Kurdy.
Nikdy jsem ti o tom neřekla, ale tys to musel poznat. Protože mě nikdo jiný neznal tak jako ty.
Byl jsi můj přítel, milenec a později i druh.
Nikdy jsem tě nepřestala milovat, ani téhdy, když jsi mi řekl, abychom odešli z Hory. Z mého domova. Dlouho jsi mi neřekl, že odcházíme, protože máš generálské povinnosti, ale trápilo tě to. Nemůžu ti vyčítat že jsi mi to neřekl dřív, ale stalo se.
Nikdo kdo miluje tak jako já, nechce aby jeho láska zemřela, ale já? Já jsem viděla když ta má naposledy vydechla. Smrt jedinného upíra, kterého jsem kdy milovala.
Neměl jsi to udělat, neměl jsi skočit před ten nůž. Já jsem měla tu noc zemřít, ne ty.
Tys mě celý můj život doprovázel, ochraňoval. Tuto lekci jsem měla prožít sama.To já jsem nebyla dost rychlá. A ty jsi měl žít ne já! Neměl jsi mě tak chránit, stéjně bych zemřela, ale ty bys tady byl a dal mi poslední sbohem.
Když tě ten blázen zabil, zabil i mě. Zbyla ze mě jen tělesná schránka. Ta duchovní odešla s tebou do Ráje.
Nemůžu bez tebe žít! A taky že nebudu.
Už se na tebe těším a už jdu má Lásko!
:´(
(Silmarilien-Palantírilien, 15. 9. 2007 9:55)