Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odi et amo

6. 9. 2007
I my, stvoření noci, máme cit pro krásu. Když v temnotě jeskyní vykvetla růže, každý z nás ji chtěl mít ve své váze.
Jen jednoho však ona překrásná květina nepopíchala trny a dovolila mu, aby si ji utrhl. Tím šťastlivcem byl...
Larten Hroozley.
Chovám k tomuto muži úctu. V mnohých bojích prokázal, že ne nadarmo je váženým členem našeho klanu. V mnohých zkouškách uspěl, aniž by mu činily potíže.
Larten Hroozley.
Přes to všechno, co udělal, ho mé srdce nenávidí a závidí mu.
Čím si ji zasloužil? Proč právě ona?
Láska...
Byl jsem tam, když se její nádherné oči naposledy rozhlédly kolem. Možná si mě ani nevšimla, ale byl jsem tam. Rvalo mi to srdce. Její pouta svírala i má zápěstí, kůly se zabodly i do mého těla.
Byl jsem jako smrtelné zraněné zvíře.
Tu noc, kdy zemřela, jsem seděl ve své rakvi a plakal jsem jako dítě. Mé paže objímaly má kolena, která jsem měl přitažená k tělu a brada se otřásala ve vlnách pláče.
Tolik jsem toužil po objetí.. Po jejím objetí.
Ti amo, Ol...
Ti amo!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fňuk

(Wontik, 6. 9. 2007 17:11)

Tohle je tolik krásný a smutný :(:(:(