Dobrák od kosti...
31. 7. 2007
"Jsi ubohá."
Smál se, až se jeho břicho schované pod pískovým sakem třáslo. Pohodlně se bořil do měkkého křesla a v levici protáčel zářivě rudé hodinky.
Zavrčela a zkřížila ruce na prsou.
"Já jsem ubohá? To ty, ty jsi ubohý, Sudde. Pořád si s námi hraješ a mne tvá hra už omrzela." vykřikla a posledním zbytkem sebekontroly, co měla, se přinutila zůstat tam, kde byla. Bokem opřená o poličku s knihami.
"Co uděláš? Hra ještě totiž zdaleka neskončila, Kayah."
Na první pohled dobrácké stařecké oči se na ní podívaly skrze tlustá skla brýlí, co měl na nose a ona ucítila chlad rodící se v jejím zátylku a prostupující tuctem kladiv, co zrovna bušilo v rozčílením rozbolavělé hlavě.
"A mne ta..." odmlčel se a s nespokojenným mlasknutím pokračoval v myšlence. "..jak ty říkáš, hra, baví. Velice. Bavím se. Pozoruji tvé zoufalství a říkám si, jak se asi zachováš, co uděláš."
"Vzal jsi mi všechno, VŠECHNO! Co po mně ještě chceš, ty hnusný, proradný.." nedořekla. Místo toho vyběhla k místu, kde seděl a rozmáchla se.
K jejimu překvapení ruka nedopadla tam, kde měla. Jakoby Osmonda obklopovala neviditelná blána a její dlaň se svezla ve vzduchu po něčem kluzkém a ledovém.
Svěsila paže podél boků a vyděšeně několik kroků couvla.
"Posluž si. Můžeš do nekonečna zkoušet uhodit starého muže, který se ničím neprovinil. Snad možná jen tím, že si rád pohrává se svými hodinkami a maličkými."
Během svých slov vstal a postavil se přímo naproti ní.
"Dívej se, pořádně se dívej, Kayah. Že jsem ti všechno vzal?" zlomyslně se zachechtal. "Zdaleka jsi mi nedala vše, co máš. Pozorně poslouchej a nezapomeň se dívat."
Hodinky ve tvaru srdce se pohupovaly v jeho dlaních sem a tam.. Hnědé oči je pozorně pozorovaly a s hrůzou se plnily slzami.
Nevnímala jeho smích, nevnímala slova, která si pro sebe zálibně mumlal. Dívala se přímo do srdce.. Viděla samu sebe mrtvou mezi krápníky.. Vaneze, jak odstrkuje všechny, co přišli odnést její tělěsnou schránku....
"Mrtvá, bez možnosti se s ním rozloučit.. To bys chtěla? Mrtvá.. Žádné poslední polaskání... Ví vůbec, co pro něho znamenáš? Řekla jsi mu někdy o Michaelovi? Proč jsi ho tolik trápila, než jsi mu dovolila se k tobě přiblížit? Mrtvá bez rozloučení..."
Padla na kolena hlavou vrážíc do Suddova břicha.
"Ne..." zasípala a pokoušela se uklidnit. "Sudde, ty..."
"Ano? Poslouchám." odvětil klidně a přitiskl její hlavu ke svému boku.
"Ještě se dívej, Kay, dívej, a potom mne suď."
Očima diváka viděla samu sebe, jak se prodírá křovím a s tváří zkřivenou bolestí si vytrhuje trny z paží. Cítila každý zběsilý nádech, co učinila ta dívka prodírající se nehostinnou krajinou a...
Konečně pochopila, co vidí... Vidí samu sebe, jak utíká z Hory.. utíká před smrtí někam, kde .. Kde jí čeká jen doživotní útěk před upíry, před sebou samou..
S mrknutím se obraz změnil..
"Proč? Proč jsi to udělala?" Odvrátil se k ní zády a poslední, co uslyšela, byl jeho bolestný povzdech. Viděla, jak se ve vzduchu zablýskla ostrá čepel a Šíp ji podřezal hrdlo.
"Jste všichni maličcí jako červíčci.. Má milá Kayah. Sama jsi viděla, kolik jsem ti toho ponechal."
Hladil ji po vlasech, jako by byl jejím otcem a konejšíl ji.
"Sudde.." vydechla a chtěla setřást nenáviděnou dlaň ze své hlavy. Neměla však dostatek síly a byla mu vydána na milost.
Dlaň se přesunula ke tvářím a prsty stiskly její bradu. Přinutil ji dívat se do těch jeho doráckých očí s odleskem zla.
"Už nikdy neříkej, že ti Osmond Sudd vzal všechno. I kdyby tomu tak bylo, vždy ti zůstane jedna věc."
"Jaká?" vyslovila s námahou.
"Možnost volby." odpověděl s úsměvem a spokojeně odešel nechávajíc upírku klečet na podlaze a přemýšlet o všem, co se během jejich rozhovoru událo...
Smál se, až se jeho břicho schované pod pískovým sakem třáslo. Pohodlně se bořil do měkkého křesla a v levici protáčel zářivě rudé hodinky.
Zavrčela a zkřížila ruce na prsou.
"Já jsem ubohá? To ty, ty jsi ubohý, Sudde. Pořád si s námi hraješ a mne tvá hra už omrzela." vykřikla a posledním zbytkem sebekontroly, co měla, se přinutila zůstat tam, kde byla. Bokem opřená o poličku s knihami.
"Co uděláš? Hra ještě totiž zdaleka neskončila, Kayah."
Na první pohled dobrácké stařecké oči se na ní podívaly skrze tlustá skla brýlí, co měl na nose a ona ucítila chlad rodící se v jejím zátylku a prostupující tuctem kladiv, co zrovna bušilo v rozčílením rozbolavělé hlavě.
"A mne ta..." odmlčel se a s nespokojenným mlasknutím pokračoval v myšlence. "..jak ty říkáš, hra, baví. Velice. Bavím se. Pozoruji tvé zoufalství a říkám si, jak se asi zachováš, co uděláš."
"Vzal jsi mi všechno, VŠECHNO! Co po mně ještě chceš, ty hnusný, proradný.." nedořekla. Místo toho vyběhla k místu, kde seděl a rozmáchla se.
K jejimu překvapení ruka nedopadla tam, kde měla. Jakoby Osmonda obklopovala neviditelná blána a její dlaň se svezla ve vzduchu po něčem kluzkém a ledovém.
Svěsila paže podél boků a vyděšeně několik kroků couvla.
"Posluž si. Můžeš do nekonečna zkoušet uhodit starého muže, který se ničím neprovinil. Snad možná jen tím, že si rád pohrává se svými hodinkami a maličkými."
Během svých slov vstal a postavil se přímo naproti ní.
"Dívej se, pořádně se dívej, Kayah. Že jsem ti všechno vzal?" zlomyslně se zachechtal. "Zdaleka jsi mi nedala vše, co máš. Pozorně poslouchej a nezapomeň se dívat."
Hodinky ve tvaru srdce se pohupovaly v jeho dlaních sem a tam.. Hnědé oči je pozorně pozorovaly a s hrůzou se plnily slzami.
Nevnímala jeho smích, nevnímala slova, která si pro sebe zálibně mumlal. Dívala se přímo do srdce.. Viděla samu sebe mrtvou mezi krápníky.. Vaneze, jak odstrkuje všechny, co přišli odnést její tělěsnou schránku....
"Mrtvá, bez možnosti se s ním rozloučit.. To bys chtěla? Mrtvá.. Žádné poslední polaskání... Ví vůbec, co pro něho znamenáš? Řekla jsi mu někdy o Michaelovi? Proč jsi ho tolik trápila, než jsi mu dovolila se k tobě přiblížit? Mrtvá bez rozloučení..."
Padla na kolena hlavou vrážíc do Suddova břicha.
"Ne..." zasípala a pokoušela se uklidnit. "Sudde, ty..."
"Ano? Poslouchám." odvětil klidně a přitiskl její hlavu ke svému boku.
"Ještě se dívej, Kay, dívej, a potom mne suď."
Očima diváka viděla samu sebe, jak se prodírá křovím a s tváří zkřivenou bolestí si vytrhuje trny z paží. Cítila každý zběsilý nádech, co učinila ta dívka prodírající se nehostinnou krajinou a...
Konečně pochopila, co vidí... Vidí samu sebe, jak utíká z Hory.. utíká před smrtí někam, kde .. Kde jí čeká jen doživotní útěk před upíry, před sebou samou..
S mrknutím se obraz změnil..
"Proč? Proč jsi to udělala?" Odvrátil se k ní zády a poslední, co uslyšela, byl jeho bolestný povzdech. Viděla, jak se ve vzduchu zablýskla ostrá čepel a Šíp ji podřezal hrdlo.
"Jste všichni maličcí jako červíčci.. Má milá Kayah. Sama jsi viděla, kolik jsem ti toho ponechal."
Hladil ji po vlasech, jako by byl jejím otcem a konejšíl ji.
"Sudde.." vydechla a chtěla setřást nenáviděnou dlaň ze své hlavy. Neměla však dostatek síly a byla mu vydána na milost.
Dlaň se přesunula ke tvářím a prsty stiskly její bradu. Přinutil ji dívat se do těch jeho doráckých očí s odleskem zla.
"Už nikdy neříkej, že ti Osmond Sudd vzal všechno. I kdyby tomu tak bylo, vždy ti zůstane jedna věc."
"Jaká?" vyslovila s námahou.
"Možnost volby." odpověděl s úsměvem a spokojeně odešel nechávajíc upírku klečet na podlaze a přemýšlet o všem, co se během jejich rozhovoru událo...
Komentáře
Přehled komentářů
páni, je to vážně skvělé; sudd je prostě h***. kéž by mu jednou splasklo...
:-)
(Woxys, 31. 7. 2007 15:59)děkuji moc za spoluvěnování: je to pěkně napsané, leč bohužel nerozumím okolnostem :oops: ale děkuji! :)
sudd
(Silmarilien-Palantírilien, 2. 8. 2007 18:59)