Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zachraň...

24. 1. 2008

Chvíle

Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
kdy někdo z nás dýchá.

Skácel

 

… pevně semkl víčka…

 Udiveně se rozhlédl kolem sebe. Nic se nezměnilo, a přesto věděl, že je něco ne úplně tak, jak by mělo být.
Stál na parkovišti před služebnou, pohledem rentgenoval každé písmeno tvořící nápis hlásající do okolí, o čí budovu jde, neměl se však k tomu, aby vešel dovnitř.
„Semire, kde se zase touláš, Turku jeden?“ uslyšel hlas, který si by si nikdy nemohl splést.. Tom už zase povykoval, že se sám o několik minut zpozdil nehledě na to, že to on, fešný komisař byl permanentní opozdilec.
Udělal několik kroků, otevřel skleněné dveře a ocitl se v mumraji, co ho pohlcoval den co den…

 „Nevíš, kam jsem dal to včerejší hlášení?“
„Vím já?“ odsekl Tom.
„Dnes tedy nejsi dvakrát milý.“ Pomyslel si a pokračoval v přehazování onoho kvanta papíru, co se mu vršilo na stole.
„Ale..“ zamračil se berouc do prstů ošuntělý lístek s pro něj neznámým rukopisem. „Tebe neznám.“
„Pro Semira Gerkhana..“ zvědavě kartičku obrátil a podivil se. „Zachraň vulpes vulpes. Rychle!“
„Tome…“ zamumlal pod vousy rychle na sebe házejíc bundu, co doteď visela přes opěradlo židle. „Já… musím jít. Nevím, kdy se vrátím, asi jde o život.“
Bez dalších vysvětlování vyběhl ze služebny a nasedl do svého stříbrného oře….

 … Kam mám jet? …. Les?... Jak to, že se na tom kousku papíru samy od sebe objevují a mizí nápisy?....

 Zastavil na opuštěné lesní cestě a vysedl. Podrážky bot mu ihned obalilo mazlavé bláto. Nedbal na ně a vběhl mezi stromy.
„Zachraň vulpes vulpes!“ hlásila kartička třikrát, pětkrát, desetkrát za sebou a jeho kroky byly rychlejší s každým dalším rozkazem.
Konečně ji uviděl….

 …. Zkrvavený bok…. Nelidské… šíp trčící ze zranění… Kňučení…

Obrazek


 Schoulila se na předním sedadle a stříbrný vůz se pomalu rozjel.
Koutkem oka pohlédl na kartičku, co položil vedle zraněné lišky. Nápis dožadující záchrany na něm zůstal, nyní se k němu ale přidaly i jiná slova…
Zamyslel se pravačku natahujíc k roztomilému čumáčku a lehoučce začal zvířátko hladit.

 … otevřel pevně semknutá víčka a chvilku si zvykal na silné světlo deroucí se do pokoje skrz sklo prostorných oken.
S obavou pohlédl na zrzavou kuličku schoulenou těsně u jeho prsou a zhluboka si oddychl, když zvířátko otevřelo jedno ze svých modrých oček.
„Jsi tu, nezdála ses mi.“ Pousmál se a posadil se. Opatrně poodhrnul přikrývku odkrývajíc liščino nyní náplastí zalepené zranění a prsty kontroloval, zda se přes noc neobjevilo něco nežádoucího.
Vstal a odcházel, když tu se za ním ozvalo plačtivé kňučení a štěkání.
„Ale no, tak dobře.“ Vrátil se a vzal ji do náruče.
Šelmička slastně zavřela oči, když ji jeho něžné dlaně odnášely…

Obrazek


 … Zachraň vulpes vulpes… děkuji!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^o^

(Kiriki, 28. 1. 2008 7:59)

To je mooc hezké ^^

:o)

(Silmarilien-Palantírilien, 26. 1. 2008 12:55)

To je roztomiloučké. :oops: heart: :-)