Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sen

25. 9. 2007

Na stole rozložená bělostná plena a na ni růžovoučký uzlíček.
Dítko otevřelo oči, jakmile ho pohladil po jedné z hebounkých, pokrčených nožiček. Velké zelené kukadla na něj hleděla a malinká pěstička chytila jeho obrovský prst.
Tohle je jeho dítě. Dítě Eleny a něho. Před ním na stole leží zázrak přírody, malá kupička svalů, nervů, vnitřností, avšak i budoucího citu, emocí a života vůbec.
V očích pocítil vlhost a dál pozoroval novorozeně.
To, povzbuzené jeho úsměvem začalo kopat nožičkama a pěstičky přibližovalo k titěrným rtíkům.
Polekaně vytrhl svůj prst z sevření drobounké dlaně. Ještě se trochu bál dotýkat se toho drobečka, který ho za nějaký ten měsíc nazve otcem.
Elena na rozdíl od něj jejich syna s láskou, něhou a i mateřskou samozřejmostí popadla do náručí a přenesla na přebalovací pult s hromádce modrých dupaček, dalších bílých plen a jiných potřebných věcí k přebalení dítěte.

Několik kroků dělících ho od dvou jeho milovaných bytostí zmizelo a on pomalu objal Elenu kolem pasu. Žena se stávala průhlednější a průhlednější, až zmizela docela.
 

S povzdechnutím zvedl hlavu a zjistil, že místo štíhlého pasu zelenoočky objímá pas klidně oddychující Karoliny. Nejdříve chtěl ruce osvobodit spod jejího těla a otočit se k ní zády, později však zesílil ono sevření a políbil ji na krk. S očima upřenýma na odlesk pouličního světla na bílých zdech ložnice přemýšlel o tom, co zažil ve svém snu.
Byla to snad budoucnost, která by ho čekala, kdyby Elenu nezabili? To, o co přišel, když..
Bolestivé místo v srdci se nikdy nezhojí. Jen je zalepeno náplastí Karolininy lásky.
“Byla to jen další z nočních můr.” odehnal v hlavě pochybné otázky a zabořil hlavu do maželčina ramena.
Vdechoval její vůni a pomalu usínal.
Nevěděl, že Karolina vzbuzena jeho silným stiskem, sice netušila, co přesně ho trápí, jeho smutek byl však jasně čitelný. Otočila se k  němu tváří a hladila ho, jak se hladí malé děti před spaním, dokud sama neusla. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Woxys, 26. 9. 2007 16:56)

Tome, Tome... buď rád, že máš Karolinu a vyhnul ses hrůzám spojeným s děckem :) buď happy s milou Kájkou a na Elenu zapomeň :)

Hezký drobeček, Kájko :) jen na mě šla hrůza z toho děcka :oops: já naopak těhotenství a tak vnímám jako děs a něco nečistého :oops:

ale napsáno krásně! :)

:o)

(Silmarilien-Palantírilien, 26. 9. 2007 15:40)

jé, to je táák krásňounké :´)

Před ním na stole leží zázrak přírody, malá kupička svalů, nervů, vnitřností, avšak i budoucího citu, emocí a života vůbec. - tenhle popis maličkého miminka mě vážně zaujal. :-) také považuji početí a následný porod za něco úžasného :-)