To jsou mi starosti...
24. 5. 2010
"Hurá, sladký domove, jsem zde!"zvolám už od vchodových dveří a jen tak tak, že se ještě obutý nerozeběhnu do svého doupěte. Tak, jako každý z nás, i mezi mé základní potřeby patří potřeba bezpečí. Byt naplněný sbírkou komiksů, pohodlným křeslem nekřeslem, do kterého se zabořím, respektive s ním dokonale splynu v jednu neidentikovatelnou bytost nebytost, všudepřítomná snesitelná vrstva nepořádku, který zná většina mužů - tomu já říkám dokonalé uspokojení výše zmíněné potřeby.
Čepice letí někam do kouta, stejně tak kožená bunda a taška s propocenými věcmi. Na jejich vybalení času dost, říkám si.
Klik - pokoj naplní má oblíbená hudba, klik - monitor počítače zabliká.
Tolik hodin, Suss bude zítra určitě zuřit, když budu většinu služby zívat, ale co. I já se přece musím dozvědět, co se dnes stalo ve světě.
Dobře, odhalili jste mě, dnešní noviny mám už dvakrát přečtené tam a zpět. Kdo ne, když se dneska skoro nic nedělo a celý den jsem musel strávit v kanclu s blondýnou.
E-mail, žádná pošta? Jakto? To se mi ta slečna z chatu neozvala? No, nevadí, on to určitě byl nějaký chlap, úchyla anebo nějaké ještě pubertou ne-li předpubertou vonící dítě.
Facebook, co to je? Neznám.
Uch, zase jste o krok napřed. V dnešní době si populární sociální sítě našly i mě a Traberovská oběť byla složena. Už se smaží, už se peče, fejsu nikdo neuteče... ani já, no.
Ale nic moc, říkám si. V rychlosti mrknu na hlavní příspěvky, v mysli se spíše věnuju těm hranolkám v mrazáku než obsahu různých statusů. Že bych si dal ještě něco k jídlu? Ale ne, přemlouvám sám sebe, je pozdě a navíc jsi dneska zabodoval v posilce, tak si to nemůžeš hned kazit. Dilema vyřešilo jablko a já rychle naťukal webovou adresu fóra, kam jsem aktivně chodil před léty, dnes jsem spíše voyaer než aktivní pisálek.
Ohoho, co to vidí oko mé. Šedé očko se zalesklo pobavením, avšak v mysli se za svůj škodolibý smích a zábavu trochu peskuju.
To se dělá, Trabeříčku, smát se nebohým obětem konzumního stylu života, kdy TV a počítač nahrazují tradiční a aktivní zábavu?
I dělá, odpoví ten kdosi ve mně, kterého byste mohli nazvat Zlounkem. Ne, to je moc hravé, zloun je to a pořádný.
To chce kafe a něco víc, než jen jablko. Na chvíli odcházím od toho žrouta času, jelikož hodina opět pokročila, dělám si svou oblíbenou kávu s mlékem a z lednice vytahuju něco k jídlu. Ano, jsem barbar a konzumaci nechávám až na dobu, kdy se zase posadím před počítač.
Očima projíždím celou diskuzi, usrkávám stydnoucí kafe a aniž bych to měl v prvotním plánu, přemýšlím.
Co se to s lidmi stalo? Kam jsme to dopracovali? Sociální sítě, diskuzní fóra, vždyť zde panuje větší rivalita a boj, než v reálném světě. A to mají sbližovat lidi, pch.
Ale ne, házím všechny do stejného pytle, to nemůžu.
Stejně jako všude jinde na světě, tak i na těchto sítích se sejdou různé typy lidí. Ti, hm, teď mě asi za to nebudete mít rádi, inteligentnější se budou vyjadřovat gramaticky, stylisticky a obsahově korektně, jiným půjde jen o obsah svého sdělení, nejhorší skupinu tvoří lovci co největšího počtu příspěvků, nedej Cobro 12 postu admina.
Nepřestávají mě udivovat výmysly dnešní mládeže. Jak se s takovou v budoucím povolání vyhnou hrubkám, když už teď píšou jako negramoti? Nu, jejich problém, v mých hlášeních se hrubky nevyskytují, naparuji se, v duchu pátraje, zda je to opravdu tak. Je, i je, němčinářka si dala záležet, aby mi vštípila pravopis.
K mému zděšení jsem však tento cool styl vyjadřování viděl už i reklamě. Tlačí se mi na jazyk jistá anglická zkratka (chm, další postižení, oj), ale tak, nebudu vulgární.
Pusa se mi otevírá dokořán a to je čas, kdy je nejlepší se vším přestat a skočit do postele.
Omyl, Trabere, ozval se hlas Povinnostník. Nejdřív dáš špinavé nádobí na linku - ok, to můžu, pak vyndáš to nebohé prádlo z tašky, jelikož si od sebe oboje potřebuje oddychnout - to musím, pak...
Už ho neposlouchám. Počítač na mě naposledy blikl, prádlo se na mě usmálo (já se na to tričko rozhodně neusmál, chm, zas... cvičil jsem solidně), kartáček polechtal má ústa a já mohu s radostí hupsnout do postele.
Ještě, že nepatřím mezi ty, jejichž největším životním problémem je neodvysílání nějaké epizody seriálu (uf, uf). Jsou horší starosti...
Třeba jedna blonďatá parťačka, co se dokáže během vteřiny změnit v rozlícenou saň.
Dobrou noc, děcka a nezlobte.
Čepice letí někam do kouta, stejně tak kožená bunda a taška s propocenými věcmi. Na jejich vybalení času dost, říkám si.
Klik - pokoj naplní má oblíbená hudba, klik - monitor počítače zabliká.
Tolik hodin, Suss bude zítra určitě zuřit, když budu většinu služby zívat, ale co. I já se přece musím dozvědět, co se dnes stalo ve světě.
Dobře, odhalili jste mě, dnešní noviny mám už dvakrát přečtené tam a zpět. Kdo ne, když se dneska skoro nic nedělo a celý den jsem musel strávit v kanclu s blondýnou.
E-mail, žádná pošta? Jakto? To se mi ta slečna z chatu neozvala? No, nevadí, on to určitě byl nějaký chlap, úchyla anebo nějaké ještě pubertou ne-li předpubertou vonící dítě.
Facebook, co to je? Neznám.
Uch, zase jste o krok napřed. V dnešní době si populární sociální sítě našly i mě a Traberovská oběť byla složena. Už se smaží, už se peče, fejsu nikdo neuteče... ani já, no.
Ale nic moc, říkám si. V rychlosti mrknu na hlavní příspěvky, v mysli se spíše věnuju těm hranolkám v mrazáku než obsahu různých statusů. Že bych si dal ještě něco k jídlu? Ale ne, přemlouvám sám sebe, je pozdě a navíc jsi dneska zabodoval v posilce, tak si to nemůžeš hned kazit. Dilema vyřešilo jablko a já rychle naťukal webovou adresu fóra, kam jsem aktivně chodil před léty, dnes jsem spíše voyaer než aktivní pisálek.
Ohoho, co to vidí oko mé. Šedé očko se zalesklo pobavením, avšak v mysli se za svůj škodolibý smích a zábavu trochu peskuju.
To se dělá, Trabeříčku, smát se nebohým obětem konzumního stylu života, kdy TV a počítač nahrazují tradiční a aktivní zábavu?
I dělá, odpoví ten kdosi ve mně, kterého byste mohli nazvat Zlounkem. Ne, to je moc hravé, zloun je to a pořádný.
To chce kafe a něco víc, než jen jablko. Na chvíli odcházím od toho žrouta času, jelikož hodina opět pokročila, dělám si svou oblíbenou kávu s mlékem a z lednice vytahuju něco k jídlu. Ano, jsem barbar a konzumaci nechávám až na dobu, kdy se zase posadím před počítač.
Očima projíždím celou diskuzi, usrkávám stydnoucí kafe a aniž bych to měl v prvotním plánu, přemýšlím.
Co se to s lidmi stalo? Kam jsme to dopracovali? Sociální sítě, diskuzní fóra, vždyť zde panuje větší rivalita a boj, než v reálném světě. A to mají sbližovat lidi, pch.
Ale ne, házím všechny do stejného pytle, to nemůžu.
Stejně jako všude jinde na světě, tak i na těchto sítích se sejdou různé typy lidí. Ti, hm, teď mě asi za to nebudete mít rádi, inteligentnější se budou vyjadřovat gramaticky, stylisticky a obsahově korektně, jiným půjde jen o obsah svého sdělení, nejhorší skupinu tvoří lovci co největšího počtu příspěvků, nedej Cobro 12 postu admina.
Nepřestávají mě udivovat výmysly dnešní mládeže. Jak se s takovou v budoucím povolání vyhnou hrubkám, když už teď píšou jako negramoti? Nu, jejich problém, v mých hlášeních se hrubky nevyskytují, naparuji se, v duchu pátraje, zda je to opravdu tak. Je, i je, němčinářka si dala záležet, aby mi vštípila pravopis.
K mému zděšení jsem však tento cool styl vyjadřování viděl už i reklamě. Tlačí se mi na jazyk jistá anglická zkratka (chm, další postižení, oj), ale tak, nebudu vulgární.
Pusa se mi otevírá dokořán a to je čas, kdy je nejlepší se vším přestat a skočit do postele.
Omyl, Trabere, ozval se hlas Povinnostník. Nejdřív dáš špinavé nádobí na linku - ok, to můžu, pak vyndáš to nebohé prádlo z tašky, jelikož si od sebe oboje potřebuje oddychnout - to musím, pak...
Už ho neposlouchám. Počítač na mě naposledy blikl, prádlo se na mě usmálo (já se na to tričko rozhodně neusmál, chm, zas... cvičil jsem solidně), kartáček polechtal má ústa a já mohu s radostí hupsnout do postele.
Ještě, že nepatřím mezi ty, jejichž největším životním problémem je neodvysílání nějaké epizody seriálu (uf, uf). Jsou horší starosti...
Třeba jedna blonďatá parťačka, co se dokáže během vteřiny změnit v rozlícenou saň.
Dobrou noc, děcka a nezlobte.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář