Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dárek na PF..

19. 12. 2006
Návštěva..

Tak.. jsou tu Vánoce.. :-)
Jako vánoční dárek jsme my, uživatelé povídkového fóra dostali skvělou pozvánku od komisařů DP a nemohli jsme si jí nechat ujít... ;-)

„Podejte jim prst a oni vám..“
„Ale Zuzano.“ okřikla ji Anna Engelhardt. Obě dámy si na toaletě před zrcadlem upravovaly své make-upy. „Pozvali jsme je. Vydržte to.“
„Já bych ráda.“ procedila skrz zuby. „Já bych to možná i vydržela, nebýt Franka a Changera. Ta dvojka je.. uch.“ povzdechla si a schovala malovátka do tašky. Spokojeně našpulila rty a bříškem prstu smázla poslední nežádoucí šmouhu na nose.
„Hlavu vzhůru.“ povzbudila ji Anna a odcházela do své kanceláře, kde na ni už čekaly Lotte, Prvík a Charlotte.
„Tak jo, Ziku.“ pomyslela si blondýna a s nádechem dodávajícím její mysli odvahu vešla do kanceláře, kde mužské duo bavilo Samarbe a Cobru12.

Semir opatrně nakoukl do kanceláře a na tváři se mu usadil úsměv.
„Hezké odpoledne vespolek.“ v hnědých očích zářily šibalské ohníčky.
Woxys a Amrodel se pousmály a v přeplněné místnosti našly mezi sebou  na měkké pohovce místo pro sympatického komisaře.
„Děkuji, slečny.“ posadil se Semir a dal se do řeči.
Jeho vyprávění bylo doprovázeno smíchem, reakcí na různé, podle Gerkhanových slov pravdivé zážitky ze spolupráce s Tomem Kranichem.
„Ne! Hele, opravdu se to stalo! Vážně.“

 „Jdeme?“ usmál se a nabídl dívkám rámě. „Omlouvám se, že jdeme do kuchyňky, ale.. jinde už není místo. U Šéfové je plno, naši kancelář si zabral Semir, prý se za ním dostaví nejvíce lidí a u Franka a Zuzany většinou létají vzduchem pravítka, což není zrovna nejlepší atmosféra pro rozhovor. Ve vyslýchací místnosti je děsná zima, tak…“ omluvně pokrčil rameny. „Dáte si čaj, kávu, kousek Hotteho buchty?“
"Čaj.“ broukla Fí.
„Já to samé.“ pípla nejistě Kajusia.
„Jak se dnes máte?“ zaléval vařící vodou čájové pytlíky v hrníčcích.
„Přece skvěle.“ rozesmály se a natahovaly ruce po horkých hrníčcích, které jim Tom Kranich naservíroval na stůl.

 „Hartmute! „ poklepávala ho po tvářích. Naštěstí měla zdravovědu v malíčku a technikovi se do tváří vracela barva.
Pohlédl na rozesmátou dívčí tvář.
„Oh, promiňte.“ zvedal se z podlahy. „Jen.. jen jsem se.. poněkud… Jak se jmenujete?“ breptal muž a posadil se na Hotteho židli.
„To jste už nestihl zaregistrovat, že? Jsem Všelicos, těší mne.“ podala mu pravici a posadila se na židli u protějšího stolu patřící Dietrovi.
„Všimla jsem si, že máte krásný vůz.“ kývla bradou směrem k oknu, za kterým byla jasně viditelná červená kapota.
„Oh, děkuji! To je Lucy, mé skvělé autíčko. Chcete se na něj podívat? Má vše, co jen si můžete vymyslet..“ pomáhal ji do kabátu.

 Zakutaný do teplé šály a bundy hleděl na okna stanice DP zářící do tmy. Do zad ho zábla studená kapota jeho vozu.
„Proč nejdete dál?“ ze zamyšlení ho vyrušil hlas.
„Ten, za kterým bych šel, tam už není.“
„To máte pravdu, není. Není ani mezi živými a přesto.. mluví s vámi.“
Bobo23 se otočil a udiveně pohlédl do šklebící se tváře Andrého Fuxe.
„Co se divíš?“ přešel bývalý komisař DP na tykání. „Dnešní den se přece přání plní!“

 

 
„Narooodil se Kristus Pááán, veselme seee…“
Početná skupina lidí stála kolem zpola zasněžené borovičky stojící u budovy, která byla pro policisty druhým domovem. Pod jejími spodními větvemi na ně pomrkávaly dárky zabalené v barevném papíře.
Všem se v očích usadil plamínek sváteční pohody a klidu, na tvářích zářil úsměv.
„Nesem vááám novíííínyy, posloooucheejte…“ Jejich rty notovaly známou koledu.
„Tíííchááá..“
„A dost.“ zmáčkl technik tlačítko na magnetofonu mrznoucím v pootevřeném okně služebny. „Teď jsou na řadě…“ pousmál se.
„Dárky!“ vydechli všichni.
„Ale kdež.“ uchichtla se Šéfová. „Teď jsou na řadě přání.“ a chytila po pravici stojícího Herzbergra za ruku...

  Přeji Vám, přátelé krásné, pohodou a láskou protkané Vánoce. Také vše nejlepší do nového roku 2007 a ať Vám prsty po klávesnicích při psaní povídek utíkají jako Semirovo a Tomovo autíčko po dálnici.

 Kajusia