Jdi na obsah Jdi na menu
 


Akce SETKÁNÍ

19. 6. 2007

V jednom parku byl rybníček, ale nebyl to obyčejný rybníček, bylo v něm plno rybiček. Černé, hnědé červené…

Vlastně to ani rybníček nebyl. Bylo to jezírko s kratičkým potůčkem plným kaskád a schůdku a v něm si plavaly houfy rybek.

Jedno krásné sluneční dopoledne, když ještě nebylo ve vodě plno řas a sluneční paprsky hladily i kamínky na dně, si jedna rybka ďobla do rozmočeného rohlíku a pomyslela si:
„Ach jo, jak je to dlouho, co jsem mluvil naposledy s mými kamarády v jezírku a na druhé straně můstku? Hooodně dlouho.“ odpověděla si a zavrtěla zářivou ocasní ploutví. Nakrčila čílko, pokud nějaké rybičky mají, ale jelikož je to pohádka a v těch je možné všechno, tak nakrčila čílko a zamračila se, jen co jí to její rybí šupinky dovolovaly.
Jako miniaturní torpédo vyrazila k jednomu vodopádku a potom k druhému. Plavala takhle už hodinu, když tu se k ní přidala druhá rybka, ještě menší. Byla celá béžová, jen bříško a ploutve měla oranžové.
„Semirku, můžu se přidat?“ broukla a mrkla na něj smutnými očičkami.
„Ale jo, Wox,“ souhlasně kývl hlavou. „Víš, přemýšlím, jak se dostat k Hartíkům a Kranichovi. Hartící jsou nad námi, Kranich si zase zajistil apartmá v jezírku. A my..“
„My jsme prostě uprostřed.“ dořekla Wox a také se zamračila.
Mračili se a plavali sem a tam tak dlouho, dokud jim jedna velká ryba neřekla, ať toho nechají, neboť jim pořád dělají vlnky na hladině a mají tu takovou větší houpajdu a některým z nich už není z toho pohupování dobře.
„Mám to!“ vykřikla nadšeně Wox a líbla Semira na tvář. (Pamatujte, jsme v pohádce, rybky zde mají i tvářičky.)
„No tak, Woxičko, vysypej to z hubičky nebo to spolkneš a z tvých žábříček už to nedostanem.“ popíchla ji netrpělivě oranžová rybička.
„Musíme se dostat k Moudré rybě.“ kývla Wox a zavrtěla radostně ploutvemi.
„Ty jsi rybka milovaná.“ zaradoval se Semir. „Moudrá ryba je přece v zatáčce pod námi, takže stačí jen..“
„Jen doskákat k ní po proudu.“ dořekla Wox a zatočila se.

 Moudrá ryba se na chvilku položila na kámen na dně a odpočívala. Očekávala ho, ale zatím nepřicházel. Věděla, že přijde, avšak divila se, že to trvá už tak dlouho. Podle jejích moudrých šupin měla ta oranžová, čilá rybka dorazit už včera a dnes.. Dnes je tu další den a ona… nikde.
Zvládne to?

  „Moudrá rybo, Moudrá rybo!“ uslyšela křik a jen co jí ploutve stačily, plavala rychle k houfu rybek.
„Co se stalo?“
Jeden pohled stačil, aby pochopila. Na dně ležela drobná, zářivá rybka a žábry ji zběsile skákaly sem a tam.
„Doneste mu něco k jídlu a rychle s ním ke hladině, potřebuje více kyslíku.“ rozkázala a sama se chopila jedné z oranžových ploutví.
Nikdo neodmlouval. Jedna skupinka odplavala hledat potravu, druhá se chopila Semira a plavala k vodní hladině, po které zrovna klouzala snítka trávy.
 „Moudrá rybo, zvládl jsem to..“ zašeptal unaveně Semir a zavřel očička.

 Kdysi dávno, když byl ještě jikrou, tak jim maminka vyprávěla o zvycích a významných rybách jejich potůčku a jezírka. Už tehdy jim řekla o Moudré rybě.
Čím že si to zasloužila, že ji všechny ryby oslovovaly „Moudrá,“, nikdo nevěděl, ale snad za to mohla její opravdová rozvaha a moudrost. Každá rybka, když si s něčím nevěděla opravdu rady, podstupovala namáhavou pouť, někdy i z jednoho konce jejich vodního ráje na druhý, jen aby se s ní poradila.
Byla to namáhavá pouť a kdejaká slabá rybička na cestě zemřela. Proto byla velká čest a zkouška síly doputovat až k rybě, která se od ostatních lišila nejen svou moudrostí, ale rovněž stylem plavání. Na ocasní ploutvi ji chyběla část ploutve, a proto, když plavala, vypadala, jako by tančila a poskakovala.

 Po odpočinku, kdy z něj opadla únava, se začali radit. Větší ryba s hnědými šupinami plavala v kruhu a drobná, oranžová rybka ji dělala společnost.
Mluvili spolu dlouho a nikdo se neodvážil je vyrušovat.

 „Znám je,“ povzdychla si Moudrá a usmála se. „Hartmutta jsem naposledy viděla, jak něco na dnu jejich části opravoval. A Tom.. Tom si určitě našel nějakou rybí přítelkyni. Však je už od narození popichoval.
Jak jim ale říci o tom, že se s nimi chceš zase setkat… Víš, Semire, zůstaň zde, a já na to přijdu.“
„A.. má přítelkyně?“ optal se potichu.
„Té dáme vědět stejně jako Hartmuttům a Kranichům.“ pousmála se a odplavala do stínu zelené rostliny.

 Brrrrrrrrf…. Brrrrrrrrffff…
„Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č. 23 se zprávou pro slečnu Wox. Prosíme, aby ctěná dáma vystrčila na chvilenku hlavičku z vody a vyslechla si ji.
Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č. 23 se zprávou pro slečnu Wox. Prosíme, aby…“
 „Wox, Wooooox,“ připlavala k ní rybka a táhla ji za ploutev ke hladině. „Dostala jsi vážkozprávu.“
„Aha.. Semirek!“ vykřikla a plavala o sto šest.

 Brrrrf…. Brrrrfffff…
„Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č. 46 se zprávou pro pana a paní Hartmuttovy. Prosíme, aby ctěné panstvo vystrčilo na chvilenku hlavičky z vody a vyslechlo si ji. Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č. 46 se …“

 Brrrrrf…. brrrrrfffff…
„Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č 63 se zprávou pro pana Kranicha. Prosíme, aby ctěná ryba vystrčila na chvilenku hlavičku z vody a vyslechla si ji. Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává…“

  „Nielsi!!!!“ připlavala béžová rybička k té, co se zrovna nořila v oblaku písku, co zvířily její ploutvičky. „Dostali jsme vážkozprávu. Semir nás zve k sobě. Připluje i Kranich, pokud mu nezlenivěly ploutve a podaří se k Semirovi dostat.“ zářily ji očka radostí.
„Super, Péťo!“ ozval se Hartmutt a ploutví si otíral zamazanou tvář. „Tak se jdeme posilnit a vyrazíme na cestu, ne?“
„Ech, ne?“ zarazila se Petra. „Musíme poprosit pana Ledňáčka o pomoc. Co kdybychom zůstali na suchu? Bylo by.. po nás.“ zašeptala s vážnou tváří rybka a odplouvala. „Já ho seženu a ty.. připrav prosím nějaké to posilnění.“

 „Uáááách,“ protáhla se rybka s hnědými skvrnami na béžovým tělíčku a jedním očkem se podívala po své družce. „Kájo, nachystej jídlo, později vyplouváme. Jdu sehnat nějakou pomoc u zdejšího ptactva. Snad mě nesezobnou.“ uchechtl se a odplaval.

 Hopky, žbluňky, plaveme si, skáčeme si do vody,
my jsme tu a on je tam, snad nenaděláme škody.
Chcem se sejít, poplavat si, vyměnit si novinky,
už jsme skoro u Semira, už nás bolí ploutvinky.

 „Jau,“ zafňukala hnědá rybka a ploutví si pohladila nosánek.
„Už zase jsi vyskočila moc nízko?“ optal se jí z vodopádku na ni shlížející Tom.
„Jo,“ odvětila a přichystala se k dalšímu pokusu zdolat splávek.
„Jujdanane, držím tě za ploutev, no tak.. pomož mi,“ hekala béžovohnědá ryba.
Ze břehu k nim přilétl kos a popostrčil rybku.
„Děkujeme, pane Kos.“ zahoukali oba a plavali k dalšímu splávku.

 Wox plavala nervózně sem a tam přitom si tiše žvatlajíc.
„Říkal, že dorazí. Snad se mu nic nestalo…. Proč mu to tak dlouho trvá? Co když… ale ne…“
Už asi po padesáté omítla zářivý kámen ocasní ploutví a narovnala hubičkou několik stébel rostlinky, která jim v jejich pelíšku dělala společnost.
„Tak, Semirku… jsi v pořádku.. určitě je v pořádku…“

 „Hartí, koukej.“ vykřikla a s ladnou otočkou žbluňkla do vody.
„Krásný skok.“ pochválila ji tmavá rybka s oranžovým odleskem v šupinách a bok po boku plavali k další vodní kaskádce.
„Pozor tam doleeeeee,“ křikl Niels a odrazil se.
Jeho rybí manželka ho následovala a dosud klidná vodní hladina se rozkolébala.

 Drozd pomohl oranžové rybičce zdolat poslední vyvýšeninu a ona mu zamáváním ploutve poděkovala a rozloučila se s ním.

„Konečně doma, Wox. Wox?!“ podivil se, když uviděl na jejich kamínku odpočívat naprosto neznámou rybku.
„Wox šla s Hartmuttovými a Kranichem pro kousek rohlíku, co ho ryby zahlédly u břehu.“ odvětila ryba a otočila se na druhou stranu.
„Promiňte, ale tohle je náš kámen. Najděte si jiný, osobo.“ houkl na ni Semir a šťouchl do ní.
„Budoucí Kranichová.“ odvětila líně a otevřela jedno očko. „Semir Gerkhan, nemýlím se?“
„Nemýlíte, osobo, ale..“
„Semirkuuuu!!!“ připlula k němu znenadání béžovooranžová rybička a políbila ho. „Tohle je Karolina a musela si po cestě odpočinout, tak jsem ji nechala na našem kamínku. Už je ale odpočatá a pelíšek je jenom tvůj.“ loupla po hnědé rybě Wox očima a ta neochotně odplula k Tomovi.
„Zdar brácho,“ přivítal Tom Semira.
„Teda řeknu ti, to byla akce.“ chechtala se Petra s Hartmuttem.
Semir setřel z oka vyplynuvší slzu a usmál se.
„Nazdar přátelé… i nové přátelé,“ podíval se na Karolinu zamračeně. „Tak co je u vás nového…“


 

----------------------------------------------------------------
Výše uvedená povídka se odehrává v brněnském parku Lužánky.
Více informací a zajisté i zajímavých můžete najít na stránce http://www.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=6&nav03=1247&obrazek=3166, ze které pochází i výše uvedené foto.. ;-)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Rybičky

(Lakejja, 16. 7. 2009 21:27)

nahoře by mělo být upozornění, že lidi, co doma mají akvárko, by tohle číst neměli...realita života je krutá...nejčastěji plavající ryba je břichem nahoru :D

:-)

(Kájula, 24. 6. 2007 19:09)

Všelko, jsem moc moc moc ráda, že se ti to líbilo, Kamarádko! *15* :-) Pokud se zadaří, někdy si črtnu ilustračku.. ;-)

Wonti, ne, nejsem. Anebo jsem.. Stejně jako na DS. :-)
Cobra je má dlouhodobá láska táhnoucí se letos už 6 rokem a druhým rokem se táhne jedno malé šílenství mezi námi cobrouškovskými kámoškami.. *47* :-)

Pěknýýý :)

(wontik, 19. 6. 2007 17:28)

supeeer :) ...ale ty si na ty kobře už závislá ne :D

Jejdanane!!!!

(Všelicos, 19. 6. 2007 16:15)

Kájičko, to je tak... tak krásné! *20*
Tak vymazlené, tak lehoučké, tak pěkňoučké!
Ty rybičky jsou krásné a to prostředí a ten příběh... a ... (a ukecané Fšel došla slova :-D ).

Nádhera, nádhera :-D