Kulička a Packovi...
„Kuličko
nezlob!“ okřikl naposledy psa Tom a s Karolinou odcházeli.
„To bychom
měli.“ zamnula si ruce blondýnka a vrhla na psa láskyplný pohled. „Jupí, Kuldo,
dva dny. Půjčili mi tě na dva dny.“
„Cože?“
zasténal její radostný povyk uslyšivší Semir. „Já myslel, že jim ho zítra ráno
vrátíme.“
„Ne,
Semi. Stačí na Káju párkrát mrknout a
ona je hned jako masílko. S Tomem to sice bylo trochu těžší, ale… povedlo
se.“
Turek popadl
kousek cukroví a další poznámky usmrtil dávkou sladké hmoty.
„Dítě!“
zaprosily hnědé oči.
„Semire, on
se ztratil. Já.. Kranichovi mě..“
„Klídeček,
neplaš. Podívej se do všech pokojů, i do spíže, kdoví, na co to psisko dostalo
chuť.“ setřel ji slzu stékající ze strachem rozšířených očí.
„Pomůžeš mi
ho.. najít?“ broukla.
„Hm.. Ale
půjdeme na to systematicky.“ ozval se komisař.
Proběhli
kuchyní, nakoukli v obývacím pokoji i za pohovku, i na Semirem zmíněnou
spíž došlo, ale pes ne a ne se objevit.
„Našel jsi
ho?“ zazářila ji kukadla hledící s očekáváním na Semira stojícího u
postele. „Našel!“ vypískla a skočila mu kolem krku.
„Našel. Ale
proč si proboha už zase vybral moji polovinu? Zmuchlal mi polštář!“ zaúpěl.
„No to to…“
zatvářila se blondýnka na oko dotčeně, ale v duchu byla ráda, že nemusí do
parku sama. Stejně to tam neměla moc ráda. I když.. nepochybovala o tom, že
psovy zuby jsou dostatečně ostré..
Trojička
poskakující na kraji v létě travnatého, nyní pokrytého zmrzlými kalužinami
a hnědou hlínou hřiště vypadala zvláštně. Dva malí človíčkové a mezi nimi pes.
„Ha, mám tě!“
chytil ji za konec modré šály Semir a přitáhl si ji k sobě.
Zatím co se
k sobě dvojice tulila, Kulička pobíhal kolem nich a oháňkou mával ze
strany na stranu.
„Co to..“
podivila se něžná polovice páru, když nemohla najednou od Turka odtrhnout paže.
„Že tě
Kranichovi nechávají příliš často se dívat na 101 dalmatinů?“ pokýval
vševědoucně Semir a opatrně, aby se nesvalili na zem, se pokoušel zbavit vodítka,
umně omotaného kolem jejich těl.
„Haf!“
zaštěkal pes a odhalil bílé zuby, když se při poslední smyčce díky trhnutí Packové
sesunuli k zemi.
„Ale
neeee!!!!“
Hrozným
lamentováním probuzený Semir se vymotal z teplé peřiny a odťapkal do
obývacího pokoje.
„Copak se
děje? Někdo se k nám vloupal, ukradl ti laptop nebo se ti zdálo o Tomovi?“
protíral si rozespalá kukadla.
„Ne.“ fňukla.
„Kulička snědl všechny prackýýý.. Všechny, ani jedna nezůstala. Dokonce našel
ve spíži i krabici, kde byly pracky pro návštěvýýý.“
Pes
nesouhlasně zaštěkal a začal Semira tahat za nohavici pyžama.
„Nech toho..
no tak..“ chtě nechtě musel Turek za Kuličkou. „Wox, koukej, copak ti s Kuldou
neseme.“
„Jé…“
pohlédla na talíř zakrytý cukrovím.
„Kulička na
tebe pamatoval a nechal nám aspoň talíř pracek. Tak, neplakej a pojď se zahřát,
jsi nějaká.. studená.“ zachichotal se Semir a s talířem a Wox zavřeli
dveře psisku před čenichem.
Večer se na
stole objevil talíř s posledními kousky dle Wox nejlepšího vánočního
cukroví.
Na pohovce
po sobě pokukovali Kranichovi a Wox s Tomem opět bojovali o to, kdo z nich
toho druhého trumfne lepší ťafkou.
Hartíci se k sobě
tulili pohodlně si hovíc v jednom z měkkých křesílek.
Semir s Kuličkou
tomu všemu přihlíželi a nepozorované pomáhali k vymizení kakaových dobrot.