Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kulička a Packovi...

27. 12. 2006

„Kuličko nezlob!“ okřikl naposledy psa Tom a s Karolinou odcházeli.
„To bychom měli.“ zamnula si ruce blondýnka a vrhla na psa láskyplný pohled. „Jupí, Kuldo, dva dny. Půjčili mi tě na dva dny.“
„Cože?“ zasténal její radostný povyk uslyšivší Semir. „Já myslel, že jim ho zítra ráno vrátíme.“
„Ne, Semi. Stačí na Káju párkrát mrknout a ona je hned jako masílko. S Tomem to sice bylo trochu těžší, ale… povedlo se.“
Turek popadl kousek cukroví a další poznámky usmrtil dávkou sladké hmoty.

 „Kuličkoooo! Kdepak jsi?“ pobíhala po bytě s vodítkem v ruce. „Kuličkooo!!!“
„Dítě!“ zaprosily hnědé oči.
„Semire, on se ztratil. Já.. Kranichovi mě..“
„Klídeček, neplaš. Podívej se do všech pokojů, i do spíže, kdoví, na co to psisko dostalo chuť.“ setřel ji slzu stékající ze strachem rozšířených očí.
„Pomůžeš mi ho.. najít?“ broukla.
„Hm.. Ale půjdeme na to systematicky.“ ozval se komisař.
Proběhli kuchyní, nakoukli v obývacím pokoji i za pohovku, i na Semirem zmíněnou spíž došlo, ale pes ne a ne se objevit.

 „To snad není možné. Woooooox!“
„Našel jsi ho?“ zazářila ji kukadla hledící s očekáváním na Semira stojícího u postele. „Našel!“ vypískla a skočila mu kolem krku.
„Našel. Ale proč si proboha už zase vybral moji polovinu? Zmuchlal mi polštář!“ zaúpěl.

 „Jdu s vámi!“ mrštně proběhl pod nataženým vodítkem a obouval se. „Ještě byste se mi někam zaběhli.“
„No to to…“ zatvářila se blondýnka na oko dotčeně, ale v duchu byla ráda, že nemusí do parku sama. Stejně to tam neměla moc ráda. I když.. nepochybovala o tom, že psovy zuby jsou dostatečně ostré..

 Hej hop, hopsasa…
Trojička poskakující na kraji v létě travnatého, nyní pokrytého zmrzlými kalužinami a hnědou hlínou hřiště vypadala zvláštně. Dva malí človíčkové a mezi nimi pes.
„Ha, mám tě!“ chytil ji za konec modré šály Semir a přitáhl si ji k sobě.
Zatím co se k sobě dvojice tulila, Kulička pobíhal kolem nich a oháňkou mával ze strany na stranu.
„Co to..“ podivila se něžná polovice páru, když nemohla najednou od Turka odtrhnout paže.
„Že tě Kranichovi nechávají příliš často se dívat na 101 dalmatinů?“ pokýval vševědoucně Semir a opatrně, aby se nesvalili na zem, se pokoušel zbavit vodítka, umně omotaného kolem jejich těl.
„Haf!“ zaštěkal pes a odhalil bílé zuby, když se při poslední smyčce díky trhnutí Packové sesunuli k zemi.

 
„Ale neeee!!!!“
Hrozným lamentováním probuzený Semir se vymotal z teplé peřiny a odťapkal do obývacího pokoje.
„Copak se děje? Někdo se k nám vloupal, ukradl ti laptop nebo se ti zdálo o Tomovi?“ protíral si rozespalá kukadla.
„Ne.“ fňukla. „Kulička snědl všechny prackýýý.. Všechny, ani jedna nezůstala. Dokonce našel ve spíži i krabici, kde byly pracky pro návštěvýýý.“
Pes nesouhlasně zaštěkal a začal Semira tahat za nohavici pyžama.
„Nech toho.. no tak..“ chtě nechtě musel Turek za Kuličkou. „Wox, koukej, copak ti s Kuldou neseme.“
„Jé…“ pohlédla na talíř zakrytý cukrovím.
„Kulička na tebe pamatoval a nechal nám aspoň talíř pracek. Tak, neplakej a pojď se zahřát, jsi nějaká.. studená.“ zachichotal se Semir a s talířem a Wox zavřeli dveře psisku před čenichem.

 
Večer se na stole objevil talíř s posledními kousky dle Wox nejlepšího vánočního cukroví.
Na pohovce po sobě pokukovali Kranichovi a Wox s Tomem opět bojovali o to, kdo z nich toho druhého trumfne lepší ťafkou.
Hartíci se k sobě tulili pohodlně si hovíc v jednom z měkkých křesílek.
Semir s Kuličkou tomu všemu přihlíželi a nepozorované pomáhali k vymizení kakaových dobrot.