Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kotě vs. Pes

20. 9. 2007

„Wooooox!“ zahromoval Semir. Hbitě přiskočil k novinářce krčící se nad svým notebookem s chlupatou kuličkou v ruce. „Co to je?“

„To je prosím kotě. Přesněji mládě kočky domácí latinsky felis catus.“ odvětila, aniž by se odvrátila od svítícího monitoru.

„Ale co to dělá u nás?“

Blondýnka se otočila a modrá očička ji zazářila jako o půlnoci mrkající hvězdy.

„Turečku,“ vstala a přitiskla se k němu berouc mu z ruky mňoukající zvířátko. „Je to jen dočasně, neboj. Poskytla jsem mu u nás azyl, dokud se kamarádka nevrátí z dovolené.“

Nespokojeně brumlající Semir se otočil a odkráčel do koupelny se slovy:

„Dělej si, co chceš, ale ať to kotě nic…“

Křáááách….

„…nerozbije.“ Zaúpěl a zmizel v kachličkami obložené místnosti.

„Načičiči..“ pitvořil se na kotě šplhající po jeho báječně vypadajícím saku Tom. „Kde se Semir zapomněl, prosím tebe?“

„Nech toho, Tomíššššku. Ještě z toho bude mít újmu na zdraví a co potom. Nevím, možná v obchodě došlo mléko, tak jel jinde.“ Odsekla blondýnka.

„Čičina jedna, ta bude zdravá jako řípa.“ Zapitvořil se znovu na kotě a položil ho na podlahu.

To ale neměl dělat. Celou tu dobu, co si páníček hrál s chlupatým vetřelcem, Kulička čekal na okamžik, kdy k němu bude moct vystřelit jako střela a dát mu jasně najevo, že není vítán.

„Ne, Kuličko, ne!“ vykřikla Wox a zachránila kotě před Kuldovým čenichem.

„Řekni mu něco, Tome.“

„Na něj, Kuldo.“ Odvětil Kranich s úsměvem.

Kulička se rozštěkal a výhružně zavrčel.

„No tak, Kuličko, nech toho,“ vyjekla Wox couvající před naježeným psem. Kotě v jejím náručí ustrašeně mňoukalo.

„Kuldo,“ chytil ho za obojek Tom a odtáhl k pohovce, na které během své návštěvy seděl. „To už nedělej, rozumíš? Seď..“

Mňau…

Jsem tu na návštěvě a už takové stresy. Šetřte mne, jsem na světě krátce a rádo bych si ještě užilo lezení po záclonách, mňoukání po nocích na střechách, spokojené mručení, kdy můj kožíšek na bříšku hladí jemná ručka.

Mňau…

Má modrá očka pomrkávají po tom obřím a uslintaném čemusi, co se na mne vrhlo jako nějaký…

Pes! On to je… Bleeee!!!

Mňau, pomoc…

„Co fňukáš? Ty si můžeš chodit, kam chceš, já musím ležet u páníčkových nohou. Ach, ta spravedlnost.“ Zavrčel Kulda a hnědá kukadla bedlivě pozorovala každý koččin krok.

„To je pravda..“ odvětilo kotě škodolibě. „Já nejsem ničím svazováno, zatímco ty.. chi chi.“

„Dej si pozor, drzosti, jinak ti má packa pocuchá fousky!“

„Pse, bojím se tě jako mě myš krčící se v koutě.“

„Tak a dost..“ vystartoval Kulička zpod pohovky, ale Kranichovy prsty doposud nepustily obojek a jen to s ním škublo.

„Chi chi, dobře ti tak.“ Zasmálo se kotě a stočilo se do klubíčka kolem jedné z dřevěných nožek stolu.

„Grrr!“ zavrčel pes v duchu si zoufajíc nad svým osudem.

Cožpak to je spravedlivé, páníčku?

Kotě… Kočka! U slečinky. Ona se s ním mazlí, ty se s ním mazlíš a nic nepodnikneš.

Haf, ňaf, vrrr…

No tak, páníčku, pusť mě na ně. Já mu dám, smát se mi.

Páníčku, já budu hodný… Opravdu! Já mu jen trochu pocuchám fousky, ale jen malinko. Však jsem slušně vychovaný pes.

Páníčku, prosím…

Uch, to jsou muka.
Kočka!

Nesnáším kočky!

Jednou mě jedna parádně rozsekla nosík, že… Grrrrr!!!

„Ha!“ hbitě si ho packou přistrčil k čumáku a olízl jej. „Nevyplatilo se chodit blíž, co?“

„Mňaaaau!“ vyděšeně zamňouklo a naježilo se. „Nech mě.. fuuuj, ne, jednou to stačilo.“

„Ha, to máš za vyučenou.“

„Nech toho… Nebo tě drápnu.“ Vystrčilo z polštářků drápky a zamávalo nimi před Kuldovým čenichem.

„Ju, oni si hrají.“ Vypískla blondýnka vesele.

„Taky někomu máváš před nosem nožem, když si s ním hraješ, Wox?“ namítl Tom. „Kuldo, pusť ho, je to jen škaredé kotě.“

„Jo, páníček má pravdu. Jsi jen škaredé kotě, haf!“

„Tsssss, sssss….“ Seklo mu po čenichu tlapkou a rychle utíkalo pryč.

Mňau!

Já a ošklivé kotě? Tady někdo snad nevidí, kdo je tu krásný a kdo ošklivý, pse!

A máš to. Neměl jsi mě olizovat.

Tssss…

Jdu se očistit od tvých… uch, mokrých slin.

Zakňučel a podíval se na páníčka, co se poškleboval Woxyiné snaze  přesvědčit ho ke čtení Weltu.

A tak to dopadá.. Já, jakožto rozumný, perfektně vychovaný a světaznalý pes nakonec ležím a kňučím, protože kočičí škrábnutí pálí jako kopřivy.

Haf, tak tady se neukážu, dokud tu bude to kotě..

Páníčku, půjdeme?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Silmarilien-Palantírilien, 20. 9. 2007 16:15)

skvělé :D:D:D
„Ju, oni si hrají.“„Taky někomu máváš před nosem nožem, když si s ním hraješ, Wox? - che che, tak to nemá chybu :D

jihííí! :D

(Woxys, 20. 9. 2007 14:23)

škoda, že se neskamarádili, ale stejně... jak Kulička, tak i Koťátko jsou úžasní :D