Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dáreček... :-)

22. 4. 2007

Byla naštvaná sama na sebe a hlavně… Hlavně na něj.


Proč by měla trávit svůj narozeninový den na služebně, kde on má noční službu?


Příčilo se to jejím představám o romantickém večeru. Večeru, který se koná jen jednou do roka, večeru, kdy její čas vyměřující hodiny odbijí další celou a hodinová ručička přeskočí na další číslo.

 

Kramflíčky černých botek poťukávaly na kočičích hlavách a sukně se vlnila kolem jejích boků.


Přitáhla si cípy kabátku více ke krku a zapnula poslední knoflíček.


Měla trochu strach. Přece jen.. Sama o bezpečnosti města v takové pokročilé hodině věděla své.


Naštěstí stejně jako Jeníček zahlédla v dálce světýlko. Na rozdíl od něj ale nemusela na strom.

 

 


 

„Semire!“ rozesmála se, když ji políbil do vlasů.


„Rozbal si poslední dárek.“ ukázal na objemnou krabici stojící v rohu místnosti ozářené pouze hořícími svíčkami.


Blondýnka se s úsměvem vyprostila z Turkova sevření a zatáhla za červenou mašli. S papírem si dala záležet.. Nikam nespěchala. Dnes už tedy rozhodně.


„No neee!!!“ vypískla.


„Ale jo,“ houkl Semir.


Podívala se na spící chlupaté klubíčko a opět si přečetla papír připevněný k psímu obojku.

„Drahá Terezko,


přejeme Ti krásné narozeniny a k nim i krásný týden, který můžeš strávit s nejhezčím psím fešákem pod sluncem.

Kranichovi

 

Ps. V naší kanceláři máš další dárek. Tom“

„Díky, Semirku.“ skočila příteli kolem krku.

Její rozčílení a rozhořčení nad večerním programem bylo už dávno zapomenuto.


Nezmizely ani díky báječné večeři při svíčkách, se kterou si Semir dal záležet, ani s dárky pečlivě zabalenými a poschovávanými na různých místech služebny.


Zmizíkem, jenž vypudil ošklivě se šklebící inkoustové kaňky chmurných myšlenek, byl Semir.


V hnědých očích se odráželo světýlko svíček a v modrých zase štěstí..

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář