Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kytice

13. 9. 2007
Kytice

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateří-douškou nazvaly. -

Mateří-douško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti!
Natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nadpis

(Tarantule, 24. 1. 2008 20:27)

Jo kytice se mi líbí :)
Mno umím celou kytici, pak si někdy vzpomenu na dceřinu kledbu a občas i na tu polednici :D ale jinak nic víc :D:D ale pak vim o čem jsou třeba vodník, svatební košile, zlatý kolovrat a ještě jedna :D

Re:Poznámka

(Lady-.Shadow, 4. 1. 2008 14:56)

Kytici osobně nemusím od doby co jsem se jí musela učit z paměti ale nejraději mám Lilii já jí tak říkám ale jméno si přesně nepamatuju

:o)

(Silmarilien-Palantírilien, 15. 9. 2007 9:45)

nj, kytice, tu mám taky mocka ráda, bývaly doby, kdy jsem ji znala celou zpaměti - myslím jako všechny ty balady z tohoto sborníku, ale teď už si pamatuji stěží třičtvrtinu a ještě občas doluji jednotlivá slova . holt už to není jako bývalo :D:D:D